SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
The Waiting Time Is Over
No Final Night Before
Once More Into Action
Embrace The Storm Oncoming For All
Sú kapely, ktoré si zaslúžia plný počet bodov už v momente, keď vydajú správu o tom, že sa zavreli do štúdia a nahrávajú nový album. BOLT THROWER sú presne takouto kapelou a novinka „Those Once Loyal“ ma v mojom názore utvrdila už v priebehu úvodných sekúnd prvej skladby „At First Light“. Najneskôr v momente, keď sa do jedného z mnohých božských gitarových riffov Baza Thomsona zareže nádherná melódia ako jasný signál do útoku vojnovej mašiny, po ktorom na bojovom poli nezostane živej duše a tráva začne rásť až po štyroch rokoch – v čase ďalšieho nekompromisného ataku.
Vojnový stroj s nápisom BOLT THROWER je teda späť. Nespomalia ho prísavné bomby rečí o nulovom vývoji a totálnej stagnácii, nezastavia ho zápalné fľaše molotovovho koktejlu pochybností o pevnosti dvadsať rokov starých pancierových obložení. Prišli, nikoho a nič cez krv v očiach nevideli, ale čo je podstatné – zvíťazili. Tak ako vždy.
Posádku posilnil znovu sa navrátivší spevák Karl Willetts – tvrdé jadro fanúšikov, ktorému vadil nádych tvorby BENEDICTION, ktorý do zvuku BOLT THROWER priniesol na predchádzajúcej doske frontman Dave Ingram, tak môže oslavovať. A dôvodov na radosť sa, presne podľa očakávania, nájde podstatne viac. Gitarová príšera Baz Thomson je podľa všetkého studnicou geniálnych riffov, ktorá nemá dna. Ako inak si vysvetliť tú vzrušujúcu jazdu, ktorú nám pripravil v priebehu celých štyridsiatich minút novinky „Those Once Loyal“? Jej vrcholy sú zrejmé – totálna vražda „The Killschain“, ktorá bude na koncertoch lámať krky po desiatkach a tiež bojová hymna „Those Once Loyal“. Pri nej veru zvlhli oči aj pacifistickému stokilovému metalistovi s modrou knižkou.
Nie, priatelia, v prípade BOLT THROWER od mojej maličkosti nečakajte ani náznak objektivity. Táto kapela jednoducho a jasne nemá obdoby. Ten mix starej školy death metalu osemdesiatych rokov siahajúcej v osnovách až niekam do lavíc švajčiarskych učiteľov CELTIC FROST s dravosťou a nekompromisnosťou blicujúcich punkových rebelantov z anglických ulíc je proste nenapodobiteľný. Suroví a špinaví, no zároveň vznešení a krásni – to boli, sú a navždy budú BOLT THROWER!
Dámy a páni, vypočujte si najlepší deathmetalový album roku 2005!
Brave Are The Deeds
Of Fallen Victorious
Never Forgotten
Lonely Are The Glorious
Dámy a páni, vypočujte si najlepší deathmetalový album roku 2005!
10 / 10
Karl Willetts
- spev
Barry Thomson
- gitara
Gavin Ward
- gitara
Jo Bench
- basgitara
Martin Kearns
- bicie
1. At First Light
2. Entrenched
3. The Killchain
4. Granite Wall
5. Those Once Loyal
6. Anti-Tank (Dead Armour)
7. Last Stand Of Humanity
8. Salvo
9. When Cannons Fade
Those Once Loyal (2005)
Honour – Valour – Pride (2001)
Who Dares Wins (rarity) (1998)
Mercenary (1997)
... For Victory (1994)
The IVth Crusade (1992)
Peel Sessions 1988-1990 (1990)
War Master (1990)
Realms Of Chaos / Slaves To Darkness (1989)
In Battle There Is No Law (1988)
Concession Of Pain (demo) (1987)
In Battle There Is No Law (demo) (1987)
Datum vydání: Pátek, 11. listopadu 2005
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 39:29
Produkce: BOLT THROWER a Andy Faulkner
Studio: Sable Rose Studios, Coventry, UK
Přesně před 15 lety vyšla tato deska. V době, kdy všechno staré rovnalo se bylo blbé, a moderní a technické naopak pokrokové a svěží, si Rudi za své absolutorium v hodnocení vysloužil od vychytralé chásky v diskuzích akorát úšklibky a výsměch. Dnes se nad nimi lze jen pousmát.
Osobně jsem si cestu k "Those Once Loyal" našel až za pár let později, ale od prvního poslechu jsem neměl pochyb o tom, že chvály nad tímto mistrovských počinem jsou opodstatnělé. A dnes, po takové době, tomu není jinak.
Čas ukázal, že ani po patnácti letech na definitivně poslední řadovce BOLT THROWER nelze hledat slabé místo a že se tento valivý, hymnický deathmetalový počin může hrdě postavit vedle nejklasičtějších děl svého stylu.
Loajalita. Loajalita k sobě sama. Neexistuje snad vhodnější výraz k definování podstaty BOLT THROWER, válečnické mašinérie, která nepřestává věřit, že cesta, kterou se kdysi vydala, je tou jedinou správnou. A ať už je to tak nebo není (je mi jasné, že nejmíň polovička z vás celkem oprávněně namítne, že tahle kapela nudí jako 594. pokračování seriálu o 1200 dílech), mě osobně v případě „Those Once Loyal“ nezbývá než být také loajálním. Snad pro krásně uchroptěný vokál navrátilce Willettse, snad pro Thomsonovy jednoznačně identifikovatelné riffy a vyhrávky nebo snad … opravdu přesně nevím. Ale vzpomenu-li si, jak kolega Reaper naznačil, kupříkladu na poslední albový zápis OBITUARY, jsem si tou svou loajalitou jistý jako ničím jiným. Don´t Let The Cannons Fade!
Co byste vlastně chtěli slyšet? Že BOLT THROWER nahráli zcela zásadní a přelomovou desku své kariéry? Že „Those Once Loyal“ je úžasně progresivní nahrávkou, hotovým death metalovým reprezentantem třetího tisíciletí? Samozřejmě, že není, Ostrovní tank se opatrně valí kupředu se stále stejnou sveřepostí a ve stále stejných kolejích jako kdysi na legendárním debutu „In Battle There Is No Law“. Mě osobně to však pranic nevadí, neboť jeho počínání sleduji s mnohem většími sympatiemi než bezradnost současných OBITUARY, natožpak vyloženou bezmoc dalších stylově spřízněných dinosaurů SIX FEET UNDER.
Na to jak death poslední dobou moc nemusím, tak Bolt Thrower si poslechnu vždy rád. Není to moc inovativní, ale v rámci žánru je to opravdu dobrý počin. Jedno z nejlepších death alb roku.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





