V raných devadesátých letech dali světu žánr, který známe pod visačkou „viking metal“ a o pár let později ho dotáhli k dokonalosti epickým klenotem Eld. Podobně jako žánroví souputníci SATYRICON museli zanedlouho řešit otázku, kam dál a podobně jako SATYRICON se obrátili do vod, kde by je ještě nedávno čekal málokdo. Mardraum byl na prvních pár poslechů šokem, zato ale poodhalil skutečnou hloubku hudebních kořenů vikingského orchestru.

Zotročení zůstali věrní svému kraji a své historii, jakkoli se to zdá nesmyslné... ENSLAVED totiž neemigrovali do dalekých končin, nepopřeli své severské dědictví, naopak ho svébytným způsoben rozvíjejí a zobrazují ve zcela nečekaných a vzrušujících konturách. Základem severské DNA je bergenská díra Grieghallen a její nezaměnitelně dusný zvuk. Norský kvartet se mu vůbec nebrání, ba naopak – čile ho využívá ke zdaru věci. Hutné předení basy jakoby se nechalo inspirovat Lemmyho sbíječkou; betonuje pevné spodky, vytvárí dojem třetí kytary na scéně. Což je ostatně dost důležité, neboť z dua zkušených šestistrunných jarlů Bjørnson / Kronheim se na stará kolena stali hračičkové. Tříšť jejich riffů vzdoruje slovnímu popisu; jen když se několikrát svorně zatnou do masa, dá se hovořit o velice slušném heavy metalovém hukotu (valivé party Vision), o testamentu blackových vichrů (hodně syrové party z The Voices), nebo o deathových řezničinkách (Smirr). Jinak se ale dotýkáme morfa – kytary mění podoby, ustupují do pozadí, vazbí, vyrážejí do ostrých kontrů. Dojem roztříštěnosti a neuchopitelnosti jen posiluje nevypočítatelná hra bicmana Dirge Repa, kterému připadá každé konvenční tempo příliš nudné, takže ho rve přeryvy a náhlými zlomy. Stejně jako instrumenty si vede vokální složka – dominuje vydatný skřehot, ovšem pjako obvykle patří značná část i čistému epickému přednes. Ke cti přijde i vokodér a několik překvapivých samplů... Zkrátka poslech Monumension je jedna velká bitva s nevypočitatelnem.

Bitva, kterou stojí za to svést a vyhrát. Bez debaty se totiž jedná o jedno z nejinvenčnějších alb severské (post)blackové školy, které si v ničem nezadá se šokantním Rebel Extravaganza, nebo Grand Declaration Of War (na autory snad nemusím plítvat místem). Vliv psychedelické školy pozdních 70. let naplno ucítíte v neskutečném opusu Hollow Inside, který kombinuje hammondky a zamlžený hlas hostujícího Trygve Mathiesena s řezavými hroty kytar. Výtečně si ENSLAVED vedou i v záseku The Sleep, který snoubí jejich tradiční pohanské zpívánky s raušovým doprovodem jinodimenzionálního orchestru. Vpodstatě každá skladba si schraňuje svoje tajemství, při každém poslechu mě zaujal jiný odstín, jiná pasáž. Krásně s tím korespondují i znepokojivé texty; prazvláštní meditace nad runovou magií (každá píseň symbolizuje jednu runu). Skvělý dojem potvrzuje bonusový vikingský tradicionál Sigmundskvadet, který fantasticky odzpívá Trygve Mathiesen se sborovou podporou ENSLAVED (celek se jmenuje HOV). Zkrocená síla invence, probořené žánrové mantinely a další triumf severské provenience.