Plzeňské mnohohlavé seskupení INTERITUS se před dvěma lety velice sympaticky uvedlo svým druhým CD „Srdce krále“ a okamžitě příjemným melancholickým metalem, který mnoho krásy čerpá z klasických instrumentů, zakotvilo v klidné zátočině tuzemského UG moře. „Frozen Darkness“ jsem očekával s jistým napětím... přeci jen, potenciál předchozí řadovky byl více než slibný a kdyby se ho podařilo rozehrát...

Bohužel už od prvního poslechu jsem pochopil, že tady nejde ani tak o rozehrávání, jako spíše o zajišťování dobytých území. Po počáteční skepsi a zklamání jsem si však sadem promrzlých stromů našel svou příjemnou cestičku, kterou se chodím tu a tam procházet do toho tichého hájemství přívětivé melancholie. Ačkoli je posun „Frozen Darkness“ spíše loudavý, nabízí v zásadě to, co jsem měl tak rád na „Srdci krále“, samozřejmě v lepší zvukové kvalitě, ale bohužel též v poněkud zředěné formě.

Typický zvuk INTERITUS švihne do uší, fůze čistě metalového soundu s příjemnými party violy, flétny a dalších nemetalových inštrumentů je přeci jen sdostatek svěžím hltem. S trochou povrchnosti lze souhlasit s tvrzením, že výsledek fůze letmo připomene starší tvorbu SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY… Nicméně v celkovém vyzněním jsou INTERITUS příjemně sví, vycházejí z odkazu žánru beauty and the beast (dialogické party Iaonnesova chrčáku a křehkého Bářina vokálu), přidávají trochu gothic metalové melodičnosti (zejména skvostný refrén „Křídel“) a to všechno zaštiťují temnou a přitom fantaskně pohádkovou atmosférou (z tohoto hlediska jednoznačně kraluje závěrečná barokizující skladba „Tredon“).

Za hlavní devizu nahrávky bych označil výtečný Bářin projev, který v sobě má procítěnost i technickou čistotu, velice slušný zvukový kabát a skladby „Střepy“, „Křídla“, „Deep In The Pain“ a bonusový „Tredon“. Trochu pokulhávají anglické kousky, u kterých se podle mého zčásti vytrácí ona typická atmosféra, a i přes velice slušnou výslovnost Báry (což není zrovna běžné) jim chybí ono magické cosi, které povznáší úvod nahrávky. Možná se tu až příliš svéhlavě sází na hrubost metalových riffů a trochu se vytrácí silný melodický náboj. Pocit vaření z vody v druhé části desky jen posiluje (možná neúmyslná) „parafráze“ notoricky známého riffu „I´m Black Wizards“ od EMPEROR v jinak velice zajímavé kompozici „Smutné hlasy“. „Frozen Darkness“ je nejsilnější právě tam, kde dominují klasické instrumenty a kde se nebojí tak trochu vyšinout z vazby s doom metalovým základem.

I přes zmíněné výtky hodnotím „Frozen Darkness“ poměrně vysoko. Na české poměry je INTERITUS opravdu vyzrálou kapelou, která by ale při svých kvalitách mohla myslet ještě výš. Přeci jen, jimi navrhovaná škatulka symfonický metal slibuje více odvahy a experimentů. „Frozen Darkness“ tak doporučuji, byť neskrývám lehké zklamání.