BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dlouho očekávané album švédské megastar je konečně venku! Tradičně spolehlivý label Century Media si tentokráte dal pořádně na čas. Trestuhodné neshody mezi skupinou a vydávající firmou zavinily, že nahrávka ”Wages Of Sin” se dostává k ušním boltcům evropských fans téměř o celý rok později (!). Jinak tomu bylo tradičně na japonských ostrovech, kde nahrávka začala mizet z útrob obchodů už od 23. Dubna 2001. Zde je však dobré zmínit, že země vycházejícího slunce je pro Arch Enemy (a tedy i pro Century Media) zcela jiná kapitola.
V těsném závěsu za šintoizmem je to snad druhé nejrozšířenější organizované náboženství. Popularita ”úhlavních nepřátel” je v Japonsku a přilehlých regionech skutečně obrovská. Ze stínu dávných pagod se však nyní přesuňme na starý kontinent. Zde je pozice Arch Enemy zcela odlišná, což se ke kvalitě jejich nahrávek jeví více než paradoxní. Pro důkaz není nutné chodit právě daleko. Před dvěma lety zasáhlo Pražské Rock Café turné Arch Enemy ve skvostné společnosti In Flames, Dark Tranquillity a Children Of Bodom. Ač Arch Enemy měli právě na kontě vynikající novou desku ”Burning Bridges”, zastávali nedůstojnou pozici jakéhosi předskokana (tím nechci naznačit, že nové placky ostatních účastníků turné byly nižší kvality-”Hatebreeder” od Children Of Bodom a hlavně ”Projector” od Dark Tranquillity jsou vskutku strhující díla). Teď jsou však veškeré křivdy zapomenuty a Arch Enemy přicházejí s novým albem ”Wages Of Sin” konečně dobýt srdce evropských příznivců.
Od poslední řadovky ”Burning Bridges” se v řadách Arch Enemy událo několik změn. Odchod zpěváka Johana Liivy je změnou nejpodstatnější. Nedlouho před nástupem do studia se totiž tento výtečný growler rozhodl odejít, aby se mohl plně věnovat své druhé kapele. Výrazná trhlina v sestavě Švédů byla však zanedlouho zacelena. Jméno Johanova nástupce se ale stalo obrovským překvapením, protože volba padla na příslušnici něžného pohlaví Angelu Gossow. Navíc Angela je opravdu roštěnka k pohledání (technická pozn.aut). Žena na místě vokalisty deathmetalové skupiny, však není v současnosti takovou kuriozitou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podobné dračice působí například v Sacralis nebo nově v Sinister. S ohledem na tuto změnu jsem nové CD kupoval s velkým napětím. Při pohledu na skvěle graficky vyvedený booklet jsem se neubránil uznalému pokývnutí hlavou. Opět nadstandardní práce, teď ještě aby podobnou kvalitu ukrýval i ten stříbrný kotouček…
Že tomu tak je více než na 100% dokazuje už otvírací zásek ”Enemy Within”. Znovu máme tu čest s tím nejlepším melodickým thrash/deathmetalem jaký si lze vůbec představit. Oproti předchozímu počinu “Burning Bridges” přibylo melodií o což se samozřejmě postaral rodinný kytarový tandem ve složení : Michael Amott (Carcass, Spiritual Beggars, atd...) a Christopher Amott (Armageddon). Klasicky heavymetalové zdvojené kytary, strhující sóla, neotřelé melodie ale i disharmonické postupy - to všechno útočí na nebohé posluchačovy sluchovody po celou dobu alba. Excelentní sekernická práce se samozřejmě projevuje i při drhnutí deathmetalových riffů i starého dobrého thrashingu. Melodická i brutální složka alba působí na ”Wages Of Sin” vzácně vyrovnaně a pomáhá tak dotvářet efekt velice kompaktního celku. Dalšími do party jsou tradičně přesný bicman Daniel Erlandsson (Cradle Of Filth) a notoricky známý basák Sharlee D´Angelo (Dismember, Mercyful Fate atd...)
Jako poslední se prezentuje nejočekávanější osoba Angela Gossow, a zdůrazněme, že fantasticky! Angela disponuje velice variabilním vokálem přecházejícím od klasického growlingu k agresivnímu řevu až pro blackmetalový jekot, což dává hudbě Arch Enemy zcela nový rozměr. V některých pasážích prostě nevěříte, že takhle může zpívat žena. (Angela ze sebe vydala ve studiu opravdu všechno, dokonce si vyzkoušela pro sebe zcela nové vokální kreace. Výsledkem těchto experimentů byly bohužel i vleklé problémy z hlasivkami a následná hospitalizace. Momentálně je už ale Angela v naprostém pořádku.).
Nemá cenu vyjmenovávat tady skladbu po skladbě a podrobně ji rozebírat a charakterizovat. Všechny jsou napěchované až po okraj instrumentální zručností, oplývají hitovými ambicemi i potřebnou metalovou agresí a tvrdostí. Na ”Wages Of Sin” nenajdete slabší místo, stereotyp nemá šanci. Melodický deathmetal třetího milénia par excellence. Vysoká kvalita alba je však trochu dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu převládá pocit nadšení nad tímto výliskem, na stranu druhou vzniká oprávněný pocit beznaděje, že lepší album už letos moc skupin nevydá...
9 / 10
Angela Gossow
- vokály
Michael Amott
- kytara
Christopher Amott
- kytara
Sharlee D´Angelo
- basa
Daniel Erlandsson
- bicí
1. Enemy Within
2. Burning Angel
3. Heart Of Darkness
4. Ravenous
5. Savage Messiah
6. Dead Bury Their Dead
7. Web Of Lies
8. The First Deadly Sin
9. Behind The Smile
10. SnowBound
11. Shadows And Dust
12. Lament Of A Mortal Soul (bonus)
13. Ravenous (Video Clip)
Will To Power (2017)
War Eternal (2014)
Khaos Legions (2011)
Rise Of The Tyrant (2007)
Doomsday Machine (2005)
Anthems Of Rebellion (2003)
Wages Of Sin (2001)
Burning Japan Live (1999)
Burning Bridges (1999)
Stigmata (1998)
Black Earth (1996)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 46:00
Produkce: Fredrik Nordström and Michael Amott
Studio: Fredman Studios
Skvělá deska. Otvírák je naprosto dokonalý.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Tady pozor, tohle je vynikající deska. Finové DEVENIAL VERDICT zní jako mix GORGUTS, ULCERATE a REPLICANT. Nadto ale přidávají přístupnější / lidštější (ne však jednodušší) atmo/melodické vsuvky. Příznivci avantgardněji pojatého death metalu musí slavit.
Tři roky staré EP "Schattenfall" potěšilo, novinka "Phantast" naopak přináší jisté vystřízlivění. Němci tentokrát skladatelsky tápou a doručují pouze atmo-blackmetalový standard. A to je málo. Čtyřicet minut dlouhé přešlapování bez výraznějších momentů.
Tenhle bahnem a plísní obalený kostlivec do první doom/death metalové ligy zatím nepatří. Mladí Španělé respektují žánrové atributy, nicméně zatím tak činí dost jednoduchou formou. Deska pokulhává a ztrácí na flow hlavně v doom metalových pasážích.
Veľa fantastického a rôznorodého death metalu vyšlo tento rok, ale toto poňatie mi je najbližšie. Nerdi citujúci pinkfloydovské, opethovské či cynicovské vplyvy s takouto ľahkosťou nad morbidangelovským kovom smrti, to je niečo prekrásne.
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.