NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kvízová otázka na úvod: Co asi tak může vzniknout, když se spojí členové takových pojmů jakými jsou NASUM anebo GENERAL SURGERY? Říkáte-li další podobné šílenství, tak jste to trefili úplně přesně! SAYYADINA svůj start datují rokem 2001 a od té doby už mají na kontě několik počinů čítajících nějaké to splitko, dvanáctipalec a příspěvek na kompilaci, avšak s regulérním albem přicházejí pod křídly německých Yellow Dog Records až nyní.
Vezmeme-li v úvahu název desky, pak se tihle vykukové museli skutečně hodně bát, protože křídla, která jim jejich strach dal, dosahují obdivuhodných rozměrů. Hlavně díky nim se mohou skladby rozjet do takové rychlosti, že z toho jde hlava kolem. SAYYADINA se s tím věru příliš nemazlí a devatenáctku pokusů o zdolání duše grindového fajnšmekra nelze nazvat jinak, než časovanou bombou. Čekal-li snad někdo od těchto lidí něco jiného, než pořádnou dávku nefalšovaného švédského grindcore, kterému nechybí ani vlivy crustu anebo hardcore, byl asi dost naivní. Těm ostatním se v podobě „Fear Gave Us Wings“ dostává vskutku dokonalého naplnění očekávání pořádné drtící mašinérie. Pánové se ovšem nespokojili s přehráváním již dávno přehraného, a tak se snaží své skladby obohatit nejednou rytmickou změnou a zajímavým motivem, díky čemuž je lze mezi sebou i lehce rozeznat, což v tomhle žánru není zas tolik obvyklé. Očekávejte navíc i výborně zvládnuté střídání vokálů, neskutečně zabijácký zvuk (analogový vinyl je na tom v tomto směru ještě o poznání lépe) a v neposlední řadě i zkušenou instrumentaci.
Pro fanoušky skandinávské extrémní školy ve stylu NASUM se jedná o naprosto povinný přírůstek do domácí diskografie, který si navíc můžeme všichni okořenit shlédnutím tohoto masakru na vlastní oči, neboť SAYYADINA přijedou i na letošní Obscene Extreme!
Swedish fucki'n grindcore inferno!
8,5 / 10
Ove Wiksten
- vokály
Andreas Eriksson
- basa a vokály
Jon Lindqvist
- kytara a vokály
Adde Mitroulis
- bicí
1. 18 hrs
2. Dear Diary
3. The Holy War
4. All This Fear
5. Under Ondskans Pupill
6. Homegrown Terrorism
7. Blind Och Döv Eller Bara Dum I Huvet?
8. Losing Faith
9. Civilized Control
10. Proffs På Låtsas
11. Neglected
12. Turned Inside Out
13. Three Strikes
14. The Loss
15. Sick Of This World
16. Oppression
17. Bent Out Of Shape
18. Enjoy The Silence (Why You Can)
19. Med Livet Som Insats
Mourning The Unknown (2007)
Fear Gave Us Wings (2004)
Split 7'' with NO VALUE (2003)
Solace Denied (7'') (2002)
The Inevitable Truth (Split 7'' with Bruce Banner) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Yellow Dog Records
Stopáž: cca 28 min
Produkce: Andreas Ericksson
Studio: Bacup Studios, Stockholm
hobluj!
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





