Třetí dlouhrající nahrávkou se nám právě nyní připomíná trojice ze San Francissca, které daly sudičky do vínku zálibu v motörheadovských rock´n´rollových riffech. Předchozí tvorba HIGH ON FIRE kolem mě prosvištěla s rychlostí rozjetého šikanzenu, zato novince se podařilo své drápky zatnout mnohem hlouběji a na několik posledních dní se úspěšně uhnízdit v mém přehrávači.

Tihle pánové očividně nepatří k těm, co by skrze muziku hledali nové obzory, což samozřejmě nemusí být nutně ke škodě věci. Dobré a s přehledem zahrané retro, které i přes zdánlivou omšelost dokáže upoutat, je dle mého názoru cennější, než nejedna bezduchá parodie takzvané hudební progrese. Nádech starých časů je totiž z této nahrávky cítit na sto honů a zbystřit by měli hlavně milovníci těžkotonážních riffů alá Lemmy & spol. Místy až velmi výrazná podobnost s MOTÖRHEAD je snad největším poznávacím znakem produkce HIGH ON FIRE. Ačkoliv tento kytarový parní válec nedosahuje takových rychlostí jako Lemmyho sebranka, svého cíle pomalu, ale zcela jistě dosáhne. Těžkotonážní valivé riffy se hrnou jako láva z právě oživlého vulkánu a s vervou sobě vlastní si razí cestičku vpřed. Tu proud trošku zrychlí, tu zase zpomalí a o to větší intenzitu nabere, aby nekompromisně smetl vše, jenž se opovážilo křížit dráhu jeho směru.

V hudbě HIGH ON FIRE se kromě hlavní motörheadovské složky mísí i několik dalších příměsí. Nechybí například vlivy thrashových velikánů a v některých momentech snad i novější podoby ENTOMBED. Díky slušivému zvukovému kabátku se tak anihilačnímu procesu této hlukové devastace dostává velmi spolehlivého spojence. Slabší článek tak přichází s osobou Matta Pika a jeho vokálů. Vyřvané polohy jsou ještě celkem v pořádku a i přes (kupodivu, že ano?) značnou podobnost se staříkem Lemmym, se Matt ukazuje jako zdatný alco-metalový křikloun. Kámen úrazu však tkví v tzv. zpěvných polohách, které jsou zjevně nad jeho hlasové (a i studiové) možnosti. Faleš jeho vokálu je natolik zřejmá, že vás nutí opětovně prohlížet booklet CD, v domnění, že se jedná o nějakou nahrávku před masteringem.

Pokud se však dokážete nad tento nedostatek povznést, v uších vám po "Blessed Black Wings" zůstane příjemná ozvěna našlapaného a dobře zvládnutého hutného old school metalu s devastujícím kytarovým lomozem a nefalšovaným rock´n´rollovým feelingem.