Ztvrdlý pařát sněhu napsal do firnu letopočet 1994 a bergenská trojice vikingských synků osedlala znovu hrdý drakar a potřetí vyrazila na své dobyvačné toulky světem. Toho roku stihli Kjellson a spol. vytáhnout pod praporem „Vikingligr Veldi“, ale ten skutečný nápor počkal až na první poryv krutého Mrazu. Devět mocných hymnů bylo odhodlaným krokem ENSLAVED na dráhu, po které neotřesitelně a s neuvěřitelnou lehkostí kráčí dodnes, aniž by se zaprodali nebo natočili slabé album. Zatímco se celá severská BM scéna propadla pod zdrcující náruč ledu a dílem se proměnila v bandu poklonkujících epigonů a neumětelů, dílem emigrovala vstříc jiným obzorům, vikingská šlechta ENSLAVED věrna zůstává a svým nedostižným způsobem jako poslední válečník stojí na vydobytých baštách... A ne a ne prohrát.

Forget all laws, all order and peace
Chaos is everything; no time or place
Now when all light and life ends,
When the wind now is killing,
The chain has broken...

Ačkoli „Frost“ nebyl prvním krokem na dlouhé pouti, rozhodně patří k těm nejoslavovanějším. Bez diskuse se vrchol epického viking blacku datuje do období, kdy SATYRICON z plných plic opěvovali matičku Sever a Zotročení stvořili „Frost“ a pozdější „Eld“. Snaha ENSLAVED vnést do black metalu kompoziční řád, vybočit (podobně jako EMPEROR) z roviny ideové podřízenosti a v rámci daných prostředků přijít s jedinečným a originálním výrazivem nabyla pevného tvaru. Pokud na předchozích nahrávkách nese tahle snaha patrný cejch technických omezení a nedostatků, na „Frost“ dostává pevný tvar, který o dva roky později vyleští do křišťálového lesku „Eld“.

The Age of Wolves
Hunger and despair
Mother Earth
Expect your death

„Frost“ je zvukem časů budoucích a minulých. Když po Ivarově intru, které se mihotá jako polární záře, poprvé spustí dvojzápřah kytar, slyšíme vše, co proslavilo černý sever. Mrazivý zvuk (jak lépe vypsat ostří bergenského Grieghallenu, které řeže do tváře jako mráz v norských horách?) šestistrunných kladiv, doprovázený typickým duněním Trymových kotlů a velmi výraznou basovou linkou Gruttla Kjellsona. „Frost“ má vše, co v budoucích letech ENSLAVED rozvíjejí. Typické blackové party, které svojí syrovostí, přímostí a propracovaností nenacházejí mezi epigony konkurenta. Hymnické pasáže s hlubokým Gruttlovým zpěvem, čerpající z norského folklóru. Vsuvky ze severských tradicionálů. Heavy metalově dynamickou spolupráci rytmiky a kytar. Propracované epické kompozice, které jen málokdy sklouznou do stereotypu, neboť se stále pokoušejí strhnout posluchače změnami tempa i nálad. Typicky dlouhé písně ENSLAVED zvládají s lehkostí a samozřejmostí, propojí akustický part s blackovým náklepem tak hravě, jako mráz kreslí své záhadné obrazce na okenní tabulky. Nelze ale zapomínat ani na krátký a úderný hymnus, oslavující s vroucím nadšením jeho veličenstvo Wotana – znám jen málo tak mocných songů, kterým není zapotřebí wagnerovský chór a další blbinky, aby nabral mohutný a válcující patos. A atmosféra zimy a mytologického kvasu přichází sama, nevolána velkohubými refrény či patetickými gesty, pouze lehce dozvukována obrazotvornými a tradicí poučenými texty. Děvět magických písní dostáváme, od slavných synů Bolthornových...

Nine magic songs I got
From the famous son of
Boltorn, Bestlas father
And a drink I got
Of precious mead
Poured by Odrere

ENSLAVED pro mne společně s EMPEROR a starými SATYRICON představují to nejpodstatnější ze severské BM scény. Všechny ostatní kapely jsou na vedlejší koleji. Prostě proto, že alba jako „Frost“, „Eld“, „Nemesis Divina“ a “In The Nightside Eclipse“ představují cosi nadčasového a čistého, co celou ideu severského black metalu vystihuje mnohem věrnější než všechny velkohubé proklamace, prasečí hlavy a oškliví pánové, kterým žehná sám strýček Satan.... Zima, mráz, tradice, hrdost. Věčný zpěv synů severu.