NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakouská kapela okolo kytaristy Lanvalla, známá spíš díky „panence“ Sabine, se postupně propracovává do vědomí evropských posluchačů. Neustále pracují na novém materiálu, letos vydávají již čtvrtou desku (své počátky datují k roku 1998), pravidelně koncertují a jsou častými účastníky různých metalových festivalů. Snahu a značné úsilí jim jistě nelze odepřít.
V kontextu minulé desky „Aphelion“ jsem se zmínil, že Lanvall (autor veškeré hudby i textů, na fotce je to ten s dlouhými vlasy) si inspiraci bere od starších kolegů z branže někdy až moc nápadně. Od té doby se sice příliš nezměnilo, ale na jeho obhajobu je třeba říci, že za těch pár let dokázal vtisknout do hudby své kapely vcelku jasnou tvář. Jestli kopírují toho nebo onoho, čert to vem, skutečně originálních seskupení je dnes poskrovnu. Hudba EDENBRIDGE má své kouzlo a pozornost si jistě zaslouží. Pochopitelně pokud jste příznivci melodického, chvílemi až sladkého metálku. Album podobně jako na poslední fošně otvírá dlouhá kompozice a stejně jako posledně patří k nejsilnějším kouskům alba. Zbytek alba je sice také poměrně podařený materiál, ale „Shine“ mě okouzlila. Další velmi výrazná skladba se skrývá pod názvem „Wild Chase“, které dominuje parádní houslový motiv, neustále se objevující a mizející do pozadí. Oproti minule skupina vsadila více na pomalejší písně. Více „baladiček“ ke škodě není, EDENBRIDGE jsou vesměs příjemná oddechová hudba. Navíc na „Shine“ Lanvall zvýraznil různé klávesové motivy „kdesi na pozadí“ a nyní již podstatně doplňují hlavní melodii. Je zde cítit zhutnění riffů a stále ještě přetrvává záliba skupiny v občasných orientálních motivech, například v „Move Along Home“.
Celkově vzato je „Shine“ velmi podobný albu předchozímu, ale v detailech je opět o něco lepší a určitě je zde více výrazných skladeb, jejichž melodie člověku hned z hlavy nezmizí (hlavně „Wild Chase“ a „October Sky“). Budou-li mít alba EDENBRIDGE i nadále vzestupnou tendenci, tak do pěti až deseti let bychom se mohli dočkat opravdu výborné desky. Ale to jsou jen dohady. „Shine“ je pěkné album, melodické, příjemné na poslech, chvílemi i zajímavé, tak proč si jej neposlechnout.
EDENBRIDGE hrají příjemný oddechový metálek. Album se může pyšnit několika opravdu povedenými kousky a slušnou sbírkou pěkných melodií. Komu se líbil „Aphelion“, „Shine“ si jistě oblíbí také.
6 / 10
Sabine Edelsbacher
- zpěv
Lanvall
- kytary, klávesy
Andreas Eibler
- kytara
Roland Navratil
- bicí
hosté:
Dennis Ward
- sbory
Astrid Stockhammer
- housle
1. Shine
2. Move Along Home
3. Centennial Legend
4. Wild Chase
5. And The Road Goes On
6. What You Leave Behind
7. Elsewhere
8. October Sky
9. The Canterville Prophecy
10. The Canterville Ghost
Set the Dark on Fire (2026)
Shangri-La (2022)
Dynamind (2019)
Live Momentum (Live) (2017)
The Great Momentum (2017)
The Bonding (2013)
Solitaire (2010)
LiveEarthDream (Live) (2009)
MyEarthDream (2008)
The Chronicles Of Eden (2007)
The Grand Design (2006)
Shine (2004)
Aphelion (2003)
Arcana (2001)
Sunrise In Eden (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 53:53
Produkce: Lanvall, Dennis Ward
Studio: Farpoint Station studio, House of Audio
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





