PEACE TEST - Repercussion
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na začátku byli BURN THE PRIEST, kteří se v roce 1998, po vydání stejnojmenného debutu, přerodili do skupiny LAMB OF GOD. Pak se tito thrasheři z Richmondu vydali na cestu hledání vlastního místa na hudebním výsluní a postupně se propracovali až k loňské, velmi vydařené desce „As The Palaces Burn“. Tu produkoval Devin Townsend a vlastně zajistila skupině smlouvu s major labelem Sony/Epic. LAMB OF GOD zde předváděli technicky precizně zvládnutý thrash s různými stylovými odbočkami, směřujícími jednak do rytmicky komplikovanějších struktur lehce připomínajících MESHUGGAH, ale také do řvavého sekaného hardcoru. Townsendova produkční práce všemu dala ostře výrazný zvuk s dobře vyváženými nástrojovými linkami. Tolik k minulosti, co nám však přináší novinková deska?
„Ashes Of The Wake“ je první počin pro velké vydavatelství Sony/Epic a s tím samozřejmě přichází i otázka, zda se toto zařazení do komerčního kolotoče nějak odrazilo ve vlastní hudbě. Těžko na to odpovědět, každopádně zůstává faktem, že na minulé desce časté a neotřelé hudební výbuchy nasáklé Mešuge rytmikou i řvavou neuhlazeností poněkud ustoupili do pozadí a to co zbylo je hlavně thrashový korpus, který i díky značně standardnímu zvuku a produkci mnohdy působí velmi „starobylým“ dojmem. Nezbývá než konstatovat, že skupina, která na „As The Palaces Burn“ dokázala z thrashových základů vykouzlit velmi specifický a neotřelý mix, poněkud ztratila vlastní tvář. Jako by tito Američané slezli ze své větve a podnikli cestu ke kořenům a zpět, pěkně osahali výhonky mnohých větviček, přitom se však nepustili pevné struktury potrhanou kůrou pokrytého kmene; zaryli se do živné půdy až ke kořenům, ze kterých saje sílu taková spousta současných veličin, a pak si našli zpátky svoji větvičku. Ale už je to trochu jiná větvička než ta, ze které slezli. Asi je to větvička méně skrytá za hustým listovím, větvička honosící se znatelnější přístupností a nepostrádající úctu k „tradici“. Bohužel, takových větviček je koruna thrashového stromu plná. Nakolik je vše zapříčiněno přestupem k velkému labelu se dá těžko posoudit, ale už i hodně dopředu avizované hostování Chrise Polanda (ex-MEGADETH) a Alexe Skolnicka (ex-TESTAMENT) se ve výsledku jeví hlavně jako šikovný marketingový tah.
Nová deska LAMB OF GOD je prostě thrashovitější a umírněnější než se dalo čekat. Ale pokud se člověk s tímhle faktem smíří, zjistí, že thrash, který zde skupina drhne, není vůbec tak špatný. Nechybí ostře zasekávané riffy, rychle mizející postupy, změny tempa, řvavý a místy až ječivý vokál, i pomalejší pasáže kráčející podle neomylného tlukotu srdečního tepu bicích. Někde sice bzučení kytar sráží na kolena jistá předvídatelnost postupů, ale to většinou pánové rychle napraví komplikovanější technothrashovou vložkou, ostře zaseknutou změnou tempa nebo hardcorovým vydusáním. Kytarová sóla dají vzpomenout na dobu dávno minulé thrashové exploze, SLAYERovské riffování v deváté „What I´ve Become“ sice poněkud zkřiví tvář pamětníkům, kterým nezbyde než zamáčknout slzu, ale přesně podle hesla nejlepší na konec se dočkáme i parádní skladby „Remorse Is For The Dead“, která svojí proměnlivou, trhavě rozmanitou strukturou dá vzpomenout na desku minulou.
Těžko říct, zda tímto albem pokročili LAMB OF GOD dál nebo zpět, mnohým určitě bude současná podoba thrasherů z Richmondu vyhovovat. Ale podle mě svoji loňskou desku nepřekonali. Spíše to na mě působí jako sázka na jistotu.
PS: Pro „sběratele“ jen doplním informaci, že album vychází i v limitované 2CD edici, kdy na druhém disku najdete po jedné skladbě z minulých zápisů skupiny (včetně audio tracku z letošního DVD) a demoverzi „Laid to Rest“.
Thrash navozující vzpomínku na vzdálenou minulost, ale přinášející i dostatek současných elementů. Thrash drhnutý jako z učebnice, ale i zašpiněný mnohými příměsemi. To všechno jsou LAMB OF GOD.
7 / 10
Chris Adler
- bicí
Willie Adler
- kytara
Randy Blythe
- vokál
Mark Morton
- kytara
John Campbell
- basová kytara
1. Laid To Rest
2. Hourglass
3. Now You've Got Something To Die For
4. The Faded Line
5. Omerta
6. Blood Of The Scribe
7. One Gun
8. Break You
9. What I've Become
10. Ashes Of The Wake
11. Remorse Is For The Dead
Into Oblivion (2026)
Omens (2022)
Lamb Of God (2020)
VII: Sturm Und Drang (2015)
Resolution (2012)
Wrath (2009)
Sacrament (2006)
Ashes Of The Wake (2004)
Terror and Hubris (DVD) (2004)
As The Palaces Burn (2003)
New American Gospel (2000)
Burn The Priest (BURN THE PRIEST) (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Sony/Epic
Stopáž: 47:41
Produkce: Machine
Studio: vlastní studio skupiny v Richmondu
Dobře to chlapci hnětajů! Ej věru tento sympatickým archaismem načichlý matroš je dokonalým společníkem při seancích spojených s třepáním palice a vztyčeným paroháčem. Z instrumentálního hlediska je vše v pořádku, a tak pokud vám nevadí až přílišná podobnost s řezničinami typu SLAYER, tak hups na to!
Tato nahrávka si na sebe skoro sama upletla oprátku. Na jedné straně z ní tryská velmi slušný muzikantský um s přesahy současného technického thrashe uchu velmi lahodícího, naopak v některých případech jdou snad hudebníci sami proti sobě a vytahují na světlo světa podivné pasáže zavánějící punkovou primitivností, jenž v protikladu k tomu "lepšímu" působí jako pěst na oko a odkazuje do minulosti. Nicméně jako celek příjemné zpřestření, proti němuž ,až na zmiňované, nelze mít podstatné výhrady.
-bez slovního hodnocení-
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.





