Fenomén THE HIVES jako severoevropské kapely, která nezadržitelně zdolává americký kontinent svým velmi přímým rock‘n’rollem, zdá se stále narůstá. Naší republice se však tato horečka zatím zdatně vyhýbá. V těchto dnech vychází třetí řadovka „Tyrannosaurus Hives“ , která by měla úspěšně navázat na průlomové album z roku 2000 „Veni Vidi Vicious“.

Už když jsem si poprvé v obchodě pustil toto CD, hned při prvním tracku „Abra Cadaver“ mi rozjařeně naskočil na tváři úsměv. Skvělá práce s melodikou, která musí rozveselit snad i toho nejzapřísáhlejšího zastánce hudební vážnosti. THE HIVES vpadli do alba velmi intenzivně, rychle a navíc i s rozjařenými tvářemi. Skladba „Abra Cadaver“ budí dojem jakoby byla složená pro doprovod kreslených seriálů od Walta Disneye. Když už nic, tak tuhle věc prostě musíte slyšet. Následuje stejně zdařilá „Two Timing Touch And Broken Bones“. Přestože jsou THE HIVES rock’n‘rollovou kapelou pro pobavení, jejich sound je velmi tvrdý a zvuk v nejvyšší možné kvalitě. Třetí skladba „Walk Idiot Walk“ je rockáčská riffařina, takoví punkověji znějící AC/DC. Do stejné škatulky se dají zařadit i songy „B Is For Brutus“ a „Antidote“. Strojově přesná a rovná rytmika, nad ní kytarové záseky a vytí floutka postiženého virem neposednosti – Pelle Allmquista, jenž jako jeden z mála v této kapele nezápasí s obezitou.Ve skladbách jsou často kytarové riffy obohaceny jakýmsi syntezátorovým metronomem hrajícím tytéž tóny, nebo glam rockovými retro zvuky počátku 70-tých let např. různé kabaretní smyčce ve stylu T-REX. Ty se objevují zejména v „Diabolic Scheme“, která je spolu s „A Little More And Little You“ jedinou pomalejší skladbou celého kompletu. „Diabolic Scheme“ je navíc věcí, která dává výrazně vzpomenout na berlínské kooperace Iggyho Popa s Davidem Bowiem na Popových sólovkách „The Idiot“ a „Lust For Life“. Zbytek alba je velmi svižný, melodický a zároveň razantní. Takže „No Pun Intended“, „See Through Head“, ale hlavně „Missing Link“ a „Love In Plaster“ jsou poctivé rock’n‘rollové jízdy inklinující k době divokých večerů v tančírnách první poloviny 60-tých let. Kapela v nich zkrátka nepoleví ani na vteřinu a drhne si svou písničku neohlížejíc se po nikom. A tak mě napadá, jestli oni tady z oněch dávnejch časů nezůstali. Od muziky té doby se však THE HIVES liší současným velmi tvrdým zvukem obsahujícím vlivy punku. I tak doporučuji milovníkům sak, kravat, naleštěných střevíčků či bělostných psích deček...