INSCRIBED - Upon the Twisted Throne
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již mnoho vody uplynulo v řece Léthé od památných dob, co se kultovní DISSECTION odebrali k dlouhému odpočinku. Z útrob hibernující harpyje však zanedlouho povstali Johan Norman (rytmická kytara - mj. SATANIZED, DECAMERON, nebo RUNEMAGICK) a Tobias R. Kellgren (baterie – mj. DECAMERON nebo SWORDMASTER), aby se sjednotili pod novou černočernou zástavou SOULREAPER. Po třech letech od vydání jejich prvního skvostu „Written In Blood“ se se skřípěním otevírá opona dějství druhého. „Life Erazer“ – to další příchod Satanizovaných právě nastal…
„Satanized I was born, Satanized I will be“
Prvním problémem, se kterým se chlapi museli vypořádat, byly tahanice okolo samotného názvu kapely. Původně se skupina jmenovala stroze REAPER, ale brzy se ukázalo, že pod tímto jménem již operuje jiná hrubě undergroundová kapela. Jméno bylo tedy nakonec změněno na stávající SOULREAPER (podle stejnojmenné skladby z druhého velkého alba DISSECTION „Storm Of The Light´s Bane“ (1995). Problém číslo dvě se objevil před nahráváním následovníka debutu „Written In Blood“. SOULREAPER posílají do kanceláře svých vydavatelů (Nuclear Blast) demokazetu s novým materiálem, ale jsou ze zdánlivě nepochopitelných důvodů odmítnuti. Věci se měli samozřejmě takto : po rozpadu úspěšných DISSECTION, měli být právě SOULREAPER tou kapelou, která jejich strhující melodický black/death plnohodnotně nahradí. Nestalo se tak, chlapci totiž neměli v úmyslu snižovat se do pozice nějakého ubohého revival bandu, ale chtěli se vydat svou vlastní originálnější cestou. Nuclear Blast reagují vyhazovem a lisování „Written In Blood“ zastavují někde u hranice 10 000 kusů…
„Life Erazer – the Poison of Death“
Nadějné kapely se nakonec ujímají holandští Hammerheart Records, díky nimž může „Vymazávač Života“ konečně spatřit světlo světa. Jak jsem již naznačil výše, SOULREAPER nelze v žádném případě brát jako zaslepené následovníky hordy kolem Jona Nödtveidta. Pokud bych měl i přesto najít nějaké společné pojítko mezi oběma kapelami, nesporně by to byla atmosféra, kterou se DISSECTION podařilo zachytit na prvním albu „The Somberlain“ a kultovních deathmetalových demech „Into Infinite Obscurity“ a „The Grief Prophecy“ (později vydáno spolu s raritními bonusy pod jménem „The Past Is Alive - The Early Mischief“ u Necropolis Records, reedici provedli nedávno Hammerheart). Jiným, méně podstatným, vztyčným bodem je složka lyrická, jejímž autorem je vokalista Christopher Hjertén, který sází na jednodušší temnotářské vize, na rozdíl o Jona ještě více satanisticky orientované. Hlavním oborem SOULREAPER je, oproti DISSECTION, brutální zaoceánský model death metalu s patrným vlivem nedostižných MORBID ANGEL zaobalený v hávu skandinávského blackmetalu. Po doznění znepokojivého intra „The Unholy“ zavelí Christopher svým hlubokým growlem „Crush!!!“ a rozjede se první apokalypsa „Godless Reaper Of Souls“. Sype se zatraceně zostra, pověstný švédský melodický cit dostává jen malou šanci vyniknout. To singlovka „Son Of The Dead“ je deathmetalovým hitem se vším všudy : nechybí ultrarychlé breaky ani technicky vybroušené pasáže, za které by se ani zmínění MORBID ANGEL stydět nemuseli. Tolik očekávaná melodika vyvstává na povrch ve „Static Darkness“ a hlavně v tklivé instrumentálce „Transcending The Fall“. Jinak nečekejte žádný festival líbivosti, SOULREAPER jsou brutální, technickou deathmetalovou kapelou, která nezná jakéhokoli slitování. Žádné ústupky, žádné kompromisy!
Výrazné, pro švédskou scénu ne příliš typické album. Pro zapřísáhlé stoupence DISSECTION to bude možná těžký oříšek, pro ostatní otevřené black/deathers naopak učiněná lahůdka! Pro mě osobně zatím představuje „Life Erazer“ jedno z alb roku.
8,5 / 10
Christopher Hjertén
- growl
Stefan Karlsson
- rytmická a sólová kytara
Johan Norman
- rytmická kytara
Mikael Lang
- baskytara a akustická kytara
Tobias R. Kellgren
- artilerie
1. Intro - The Unholy
2. Godless Reaper Of Souls
3. Son Of The Dead
4. Static Darkness
5. Life Erazer
6. The Slow Fall Of Death
7. Transcending The Fall
8. Blood Chapter
9. Devil´s Speech
10. Pain Within
Life Erazer (2003)
Son Of The Dead (MCD) (2002)
Written In Blood (2000)
Datum vydání: Pondělí, 2. června 2003
Vydavatel: Hammerheart Records
Stopáž: 45:00
Produkce: Andy La Rocque and Nicklas „Terror“ Rudolfsson
Studio: Los Angered (Gothenburg, Švédsko)
-bez slovního hodnocení-
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Atmosférický black metal se stal doménou osamělých frustrovaných mužů, kteří svou nesnesitelnou tíhu bytí zhudebňují v melancholické odnoži původně extrémního žánru. DASKRA je zachmuřený Libanonec, ale vychází z evropských vzorů. Slušná deska.
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.





