8 / 10

Skupina Edguy to měla ve své hudební historii velmi, ale velmi těžké. Větší pozornost vzbudila až svým čtvrtým počinem Theater Of Salvation, které konečně zajistilo skupině známost, koncertování a lepší management. Před nahraváním aktuálního alba si zpěvák a skladatel Tobias Sammet ještě stačil realizovat první část svého projektu Avantasia. Tím pádem si toto album předem určitě koleduje o srovnání. Musím, ale unat že Tobi Sammet, přesně ví kde je hranice mezi svým projektem a skupinou. I když podoba se tady místy určitě najde. Hlavně klávesy, místama připomenou Tobiho projekt a jak by né když Tobi, ještě ke všemu na klávesy hraje. Album nese známky mírného přitvrzení, než jeho předchudce, hlavně zvuk kytar, se mírně zhutnil. Vše se samozřejmě nese v duchu melodického power-speed metalu. Mezi vrcholy celého alba, zcela určitě patří dvě metalové opery Tears Of Mandrake a The Pharaoh. První z nich zaujme určitě propracovanými sbory a menším nádechem pompy. Ta příjde v druhé jmenované, desetiminutové kompozici The Pharaoh. Orientální melodie na úvod, silné sbory a opravdu vynikajicí kytary. Když pompa tak pořádně. Nechybí samozřejmě typické speedové skladby. Mezi ně patří Golden Dawn se skvělým a tvrdším kytarovým základem, nebo Save Us Now s výbornýmí klávesovými party a taky Fallen Angel což je klasická vypalovačka. Zbylé písně se nesou ve středním, nebo mírně rychlejším tempu. Skvělá a zároveň překvapivá skladba má název Nailed To The Wheel. Nejdříve baladický začátek s akustickou kytarou se přenese v snad nejtvrdší píseň co kdy kapela napsala. Hlavně zpěv dostává hodně zabrat. Jako vždy nesmí na albu chybět balada. Tobi ale balady skládat umí a dokazuje to písní Wash Away The Poison, která má skvělou melodii a zní opravdu výtečně. Další skladby jako All The Clowns, Painting On The Wall jsou typicky Edguy kompozice ve středním tempu. Poslední píseň si nechávám pro tuto chvíli. Jmenuje se Jerusalem a myslím si že se jedná o jednu z nejlepších skladeb na albu. Klávesový úvod, který přejde do akustické pasáže a ta potom do metalové části. Hlavně sólová pasáž je opravdu brilantní. Melodie jako by vypadla z nějakého filmu (hodně mi připomíná hudbu z filmu Poslední mohykán), přejde v kytarové dvojsólo, pod kterým je slyšet akustický podklad. Prostě paráda. I když mnozí by mohli namítat, že se jedná stále o klišé a že všechny postupy už tu byly. Mylím si, že zde nápady jsou, hlavně v kytarových podkladech to jde určitě poznat. Hlavní devizou celé desky, je určitě vynikající zpěv. Tobi hravě zvládne všechny vysší polohy. Nejlepší výkon podává v už jmenované Nailed To The Wheel, kde místy výborně zabere. Navíc si Tobi všechny písně skládá přímo na sebe, takže zpěv je opravdu stoprocentní. Skupina i jako celek šlape opravdu skvěle. Kytarové duo Ludwig/Sauer vše perfektně odehraje, i když Ludwig si přece jen vysekne o nějaké to sóličko navíc. Rytmika taky celkem pohodově šlape, hlavně basista Eggi mě celkem příjemně překvapil, protože se mu místy dostalo více prostoru. Povedl se také zvuk a jde poznat že, si s ním skupina pěkně pohrála. Celkově lze říci, že skupina vytvořila vynikající album, myslím si že nejlepší ve své kariéře, které je poviností pro každého příznivce melodického metalu.

• 9. října 2003