Není moc obvyklé, aby si státní investiční fond nějaké země „objednal“ hru pro propagaci svého dědictví. Osobně na tom obecně nevidím nic špatného, neboť i z domácí herní scény víme, že něco podobného opravdu dokáže na určitých místech „boostnout“ turismus. Kolem tohoto konkrétního případu je ale celá řada otazníků. Ubisoft přitom nikdy transparentně neupřesnil, kdo projekt rozšíření Assassin’s Creed Mirage skutečně financoval – nepotvrdil, ale ani nepopřel informaci, že DLC je částečně nebo zcela hrazeno z prostředků Saúdské Arábie. Tato neochota poskytnout jasné informace posílila obavy zaměstnanců Ubisoftu i hráčů, kteří již dříve vyjadřovali své výhrady ke spolupráci s režimem kritizovaným za porušování lidských práv.

Kauza má však i další kontext. Saúdská Arábie se poměrně nedávno otevřela turismu a od té doby se snaží budovat kulturní a mediální vliv prostřednictvím programu „Vision 2030“, jehož cílem je přeměnit obraz země, rozšířit její ekonomiku a investovat do globálních kreativních odvětví – včetně herního průmyslu, samozřejmě. Hra se odehrává v regionu AlUla, který se za poslední roky velmi uzpůsobil pro, řekněme, „masovější turismus“. Vyrostlo zde poměrně dost tiktokových a instagramových atrakcí, které mají za úkol přilákat cestovatele. Toto DLC tak vlastně dobře zapadá do celé strategie.

Ještě než se pustíme do recenze hry samotné, neodpustím si lehce pozvednuté obočí nad tím, že DLC přichází až poté, kdy Ubisoft vydal kompletně nový díl Assassin’s Creed. Trochu vtipné je i to, že původně samotné Assassin’s Creed Mirage mělo být jen rozšířením Assassin’s Creed: Valhalla. Abychom byli féroví, musíme zmínit i to, že celé rozšíření je zdarma a dokonce samostatně spustitelné. Pokud tedy máte hlavní hru, je možné do něj skočit jak na konci hry, tak i samostatně, kdy vám hra „dodá“ patřičně předtrénovanou hlavní postavu.

Na počátku se spouští animace, kdy spolu s další postavou z hlavní hry cestujete do již zmíněné oázy AlUla. Basimovou hlavní motivací pro celou pouť je jeho ztracený otec, kterého by se mohl pokusit najít. Basim je jednou z nejkontroverznějších postav celé série od Ubisoftu, a tak jsem ve skrytu duše doufal, že by DLC mohlo otevřít téma jeho osobnosti, které všichni očekávali od Assassin’s Creed Mirage (a nedočkali se). Místo toho se dozvíte, že vesničany sužuje tajemný zlosyn se svojí partou darebáků a vy se vydáváte po stopách, jež vás mají dovést jak k vašemu otci, tak k vyřešení situace v regionu.

Ocitáte se přitom na reálném místě – v oáze AlUla v současné provincii Medina v Saúdské Arábii. Jen se ve hře časově přesouváme do devátého století. Assassin’s Creed mě vždy bavil tím, jak dokázal zaplétat historii do svého příběhu. A popravdě i zde jsem se na to těšil, protože právě tento region je velmi bohatý jak na pouštní přírodní krásy, jako je Elephant Rock, tak na relikty dávných civilizací, jako bylo Dadanské království v osmém a devátém století před naším letopočtem nebo pozdější Lihyánské království. Jak jednoduché by bylo právě na tyto starodávné civilizace naroubovat nějaký zajímavý příběh o starých artefaktech, které jsou zásadní pro celou sérii. Další možností jsou i dochované krásné příklady skalní nabatejské architektury, které sice nejsou tak ikonické jako jordánská Petra nebo Dáriova hrobka v Íránu, ale potenciál pro příběh rozhodně měly. Ale musím vás zklamat. Většina historických objektů tu sice je fyzicky a můžete si je prohlédnout, ale do příběhu vložena není, nebo jen velmi fádně – skrze sbírání světelných bodů, kdy vám po sebrání v poušti světélkujícího objektu hra do kodexu připíše nějakou historickou informaci. Více to už snad ani nemohli odfláknout.

V rámci gameplaye je drobně vylepšený parkour původní hry, ale pokud jste hráli Assassin’s Creed: Shadows, tak jste si už dávno zvykli na mnohem propracovanější moveset. Je tu samozřejmě pár nových sběratelských předmětů a je možné sbírat hudební útržky, jež si pak můžete zahrát na oud, ale to není ani zábavné, ani nijak odměňující. Důležitá informace je i herní doba. Pokud půjdete jen po hlavním příběhu, je to na pár hodin. Pokud si budete chtít „vysbírat“ vše, můžete tu strávit klidně dvoj nebo trojnásobek času.

Obsahová náplň tedy není žádný banger, snad jen s jedinou výjimkou. Je tu jedna mise, která byla skvělá. Na chvíli jste v oáze zavřeni do vězení. Má to místy vibe Monte Christa a celý útěk z vězení byl vlastně celkem napínavý úkol, který jsem nedal napoprvé. Platí tu pravidlo, že Basim je asasín, tedy jakmile máte před sebou přesilu, je to ošemetná situace, která má málokdy dobrý konec.

Prostředí je dost podobné tomu v Mirage, mapa je celkem rozlehlá, ale současně i pustá. Když jsem si na chvíli z nostalgie a pro porovnání pustil znovu Assassin’s Creed: Origins, byl jsem až překvapen, jak lépe může vypadat o mnoho let starší hra.

Závěrem lze říct, že nové rozšíření představuje zklamání, které sice nabízí několik zajímavých momentů, ale zároveň promrhává ohromný potenciál unikátního prostředí AlUly i bohaté historie regionu. Přestože téma a lokace přímo volaly po hlubším a odvážnějším zpracování, výsledek působí spíše jako mělká a odbytá turistická ochutnávka než plnohodnotné historické dobrodružství. A právě proto zamrzí nejvíce – ne kvůli tomu, že by bylo DLC vyloženě špatné, ale protože mohlo být nepoměrně lepší.