S melodickým death/doomem to je u mě vždycky komplikovanější. Nikdy to nebyl můj extra oblíbený žánr a nikdy jsem se mu ani nevěnoval příliš naplno. Když se však takříkajíc zadařilo, bylo z toho vždycky veliké zalíbení. Pro mě to byl vždycky styl, u kterého se dalo lehce sklouznout do kýče a nudy. Zkrátka tady je hodně povolaných, leč málo vyvolených. Mám i zde však několik kapel, kterým věřím už v momentě, kdy se vypraví do studia. Jestliže mě předchozí album švédských IN MOURNING v „covidovém“ roce velmi zasáhlo, od jeho pokračovatele jsem měl podobná očekávání, byť ten přichází už v poněkud jiné konstelaci.

Zároveň jsem si říkal, že na sedmé řadové desce už skupina prostě nemůže udržet fazónu předchozích nahrávek a zákonitě na ni musí padnout i nějaká ta deka. Vlastně jsem si jen přál, aby tato nebyla až moc silná a nezastřela kreativitu skupiny z města Vansbro až příliš. Vždy mě nakonec potěší, když se v podobných případech moje předtuchy nevyplní a vše je nakonec oproti původním předpokladům mnohem lepší.

Tento styl musíte mít prostě v krvi a zároveň musíte disponovat talentem udržet kreativní nápady pod kontrolou a dodat jim vkusné aranžmá. Tohle všechno IN MOURNING zvládají naprosto s přehledem i na své nové desce. Chtělo by se snad až říci, že se z toho v jejich případě stala příjemná rutina. Na to ale „The Immortal“ stále obsahuje dostatek výživných a neméně spontánních momentů, které se prostě nemohou urodit v atmosféře sebelepší rutinní práce.

Skupina se pevně drží svého žánrového kopyta. Stylové propriety jsou zde dávkovány pečlivě a zároveň s neúprosnou pravidelností. Typický kompoziční rámec melodického death metalu tvořený hutným kytarovým spodkem, neméně zatvrzelým hluboko posazeným vokálem a v neposlední řadě plejádou melodických kytarových motivů je zde dodržován až s akademickou precizností. Tento svůj rámec však Švédové dokážou obohacovat četnými výlety mimo jasně vymezené žánrové hranice a nutno říct, že tyto tvoří živnou půdu jejich nápadů a zároveň představují jejich velice silnou stránku.

Typickým poznávacím znakem většiny skladeb (nejen) z této kolekce jsou výrazné melodické refrény, které se hrdě tyčí nad jinak kompaktním metalovým soukolím. Skupina je opět sází s až ležérní samozřejmostí a nenuceností. Že se většina z nich dostává velmi rychle pod kůži, asi ani není nutní zdůrazňovat. Není to však ono omšelé schéma ve stylu povinná a nudná sloka jako nahrávka na refrénový smeč. Na to hudba IN MOURNING zůstává stále velmi komplexní a v tom nejlepším slova smyslu i propracovaná.

A dramaturgie nahrávky to dává okamžitě a dost okázale najevo hned ve svém úvodu. Nepočítaje intro „The Immortal“, startovní skladba „Silver Crescent“ se patřičně předvede hned s celou plejádou nápadů a nálad. Rychlejší střední tempo ve sloce stupňuje napětí a tlak, který povolí v rozevlátém až zasněném refrénu. Tohle je přesně ten typ skladby, který vás okamžitě připoutá k poslechu nahrávky a navnadí na její další průběh.

A ten je neméně zajímavý a dá se říct, že i prostý nějakého tvůrčího zakolísání. Album si dokáže i přes na tento žánr poměrně časté stylové odbočky udržet dostatečné tempo i atmosféru bez ohledu na to, zda-li se zrovna zrychlují obrátky a stupňuje napětí („The Sojourner“) anebo se naopak lehce zvolní tlak („As Long The Twilight Says“). Dalo by se namítnout, že občas je v tom možná až trochu více skladkobolných nálad, zejména v těch zmiňovaných refrénech, ale kapela umí s velikou zručností udržet pomyslnou kontrolku kýče na záporných, rozuměj přijatelných hodnotách. Navíc je ve své každé poloze dostatečně přesvědčivá i kreativní zároveň. Všechny ty emotivní protiklady, tklivé refrény i řízné metalové polohy se v zkušeném pojetí švédské skupiny přetváří ve výborné skladby.

To vše navíc ještě podtrhuje jeden z vrcholků kolekce, ne-li přímo její nejsilnější moment – předposlední skladba „North Star“. Zde se IN MOURNING pustili asi do nejvzdálenějších ze své pomyslné komfortní zóny. Výsledkem je možná nejbarevnější kompozice na albu a zároveň i jedna z nejchytlavějších. Opět silný, až rockově vzletný refrén upomene krajany KATATONIA v jejich nejsilnějších časech a řízně znějící sloka, jež si vystačí i s lehkým středním tempem, opět nabídne tradiční rukopis švédské kapely.

Tady to prozatím na žádnou tvůrčí stagnaci nevypadá. A že by na ni kapela mělo po tolika deskách v jen minimálních žánrových korekcích i právo. IN MOURNING stále zvládají vytěžit všechny nezbytné složky melodického death metalu a z nich utkat atraktivní písně s trvalou hodnotou. Nenechte se zmást jejich často velmi chytlavými motivy, žádné rychlé oposlouchání se v jejich případě nekoná. „The Immortal“ tak představuje dalšího věrného společníka pro pomalu nastupující podzimní dny. Deštivé počasí a kratší dny totiž se správným hudebním doprovodem nemusejí znamenat jen mrzení a špatnou náladu.