BRUTAL ASSAULT 2025 - 28 let poté (očima Louise)

Louis
20. srpna 2025
1
12 Min.

Louis
20. srpna 2025

1
12 Min.

BRUTAL ASSAULT 2025 - 28 let poté (očima Louise)

Za 28 let se toho dá stihnout fakt hodně. Poprvé se postavit na nohy, vyrůst, projít pubertou, vystudovat, najít si solidní práci a založit rodinu například. A když se pak za tím jeden ohlédne a řekne si, že tohle všechno se mu povedlo, může si zároveň gratulovat k tomu, jak je úspěšný. Brutal Assaultu se to bezpochyby podařilo v naznačeném pořadí, a to, že má dnes vystudováno, práci, jakou by chtěl každý metalista na světě, a milující a početnou rodinu, co za ním každý rok přijíždí na pár společných dní, je dokonalým razítkem na tomto konstatování. Dnes, 28 let po svém založení, je tak na pomyslném vrcholu svého fyzického zdraví (jako by byl i jeho imaginární člověčí předobraz), nejlepší metalový festival široko daleko, lhostejno, že se soustředí především na nejtvrdší metalové formy. A jakže se to odrazilo v samotném jeho letošním dění? Koukněme na to očima jednoho ze vzdálených příbuzných ze čtvrtého kolene.

Není mastodont jako mastodon

Ten pocit, když si to zase po roce poprvé štrádujete po cestě podél pevnostních hradeb k branám festivalového areálu, ten se jen tak něčemu nevyrovná. Vlevo povědomý rachot stanových městeček, z každého rohu hučí ten nejtvrdší bigbít, vpravo první stánky a všude kolem stejně vzrušeně naladěná různorodá lidská směska v černém přecházející občas až do sympatického panoptika. A co teprve, když zaslechnete první opravdu hlasitý kravál coby jasný signál toho, že v pevnosti je festival již v plném proudu.

K prvním krokům ve vyprodaném areálu mi hrají SKÁLMÖLD a jejich folkmetalový (death)set mě baví stejně jako vloni ve Spáleném Poříčí. Koneckonců hudebního extrému si tu ještě užijeme, tak proč to hned ze začátku neodlehčit. DARK ANGEL přivezli na festival unikátní, téměř čtyřicet let starou thrashovou hudbu, ale na tom, jak jí servírovali, to absolutně nebylo poznat, obzvlášť když je zezadu jistil Gene Hoglan. Pravda, nebyl to úplně takový výplach, jaký předvedli vloni FORBIDDEN, ale pokud jste chtěli unikátní zážitek, dostali jste ho. Včetně krásně ostře vymalovaného loga kapely na zadní plachtě, u níž jsem až později pochopil, že už není textilní, ale digitální.

DARK ANGEL

Stejně unikátní zážitek jsem prožil o chvíli později, když jsem uvíznul před vystoupením DYING FETUS v davu v úzkém průchozím prostoru mezi Marshall Stage a Lemmyho kobkou a pár minut jsem nevěděl, jestli zajdu na místě na utlačení nebo z festivalového dění ještě něco shlédnu. V tom okamžiku se jistě dalo pochopit, že mnozí pochybují o tom, jestli vyprodanost je to, co areálu svědčí ze všeho nejlépe. Na obranu pořadatelů však musím uvést, že následně mi množství přítomného metalového lidu nedělalo vůbec žádný problém, protože zkrátka když člověk chtěl a důsledně plánoval, musel se vždy pohodlně dostat kamkoliv a kdy chtěl. A kromě toho jsme přece metalisté, ne? Tak kampak na nás s nějakými zácpami.

Kapela, kterou po pětadvaceti létech opustí jeden z jejích základních pilířů, by se mohla zdát těžce raněnou, možná dokonce tak, že jí to ohrozí až na životě. Ne tak MASTODON, jejichž vystoupení jsem tak trochu neplánovaně shlédl úplně celé. Bez Brenta Hindse, s kytarovou posilou Nickem Johnstonem a skvěle zpívajícím bubeníkem Brannem Dailorem totiž tihle atlantští chlápci předvedli tak nádherný a barevný vodopád kytarového metalu, až z toho oči a uši přecházely. Jako kdyby kapela vážně nepřišla o svou důležitou součást, ale naopak si ještě jednu další pořídila. Vskutku strhující a pro mě nejpříjemnější překvapení festivalu, jež pěkným coverem „Supernaut“ mezi mnohými jinými také vzpomnělo na nedávno zesnulého Madmana.

MASTODON

Následuje lehký výklus s MINISTRY, jejichž šéf Jourgensen to s ohledem na svůj věk a obecně nepříliš zdravě předpokládaný životní styl dává s nečekaným přehledem, a po něm další těžká patnáctistovka s KERRY KING. Můžete mít pochybnosti o tom, jak jeden z kytarových šéfů SLAYER pojmenoval svůj nový band (a vybavil ho logem), ale zcela bez pochyb je naopak to, jak tahle kapela v pevnosti zahrála – totiž naprosto tutově. Debut „From Hell I Rise“ od té doby nepovažuji za vůbec takové nijaké album, jak jsem se dosud domníval, a pominu-li okamžiky, kdy zněl skutečný SLAYER („Repentless“, „Disciple“ nebo „Raining Blood“), byla to i díky přesvědčivému Marku Oseguedovi za mikrofonem naprosto skvělá thrashová jízda.

Závěreční ROTTING CHRIST pak zahráli stejně sympaticky, jako vždy působí jejich ústřední rouhačská dvojice bratrů Tolisových a byl čas první festivalový den uzavřít, neboť tímto zároveň končil i program na obou hlavních pódiích. Což byla vlastně časová novinka, kterou si člověk uvědomil v okamžiku, kdy se na odchodu z areálu ocitl v nezvyklém davovém obležení.

V tu chvíli jsem si také uvědomil, že ačkoliv mám na krku festivalovou šňůrku s kartičkami s programem (což se mimochodem všem platícím nepoštěstilo – ve středu odpoledne se již k pásce nepřidávaly, neboť měly dojít, a byly dotyčným přislíbeny na další den – kdy je ovšem stejně nedostali, přestože se o ně přihlásili), ani jednou jsem se do ní díky aplikaci v telefonu nepodíval. Nabízela se tak jistě otázka, zda již téhle tradici definitivně neodzvonit a místo ní třeba nespojit příjemné s užitečným – graficky vděčnou festivalovou šňůrku přidávat za první nabití hotovosti na čip na pásku a s tím spojený a právem proklínaný padesátikorunový poplatek?

COVENANT, THE KOVENANT a ti druzí

Čtvrtek byl pro mne jednoznačně největším koncertním tahákem. Od půl sedmé večerní jsem se neměl zastavit a najít si čas k občerstvení či odpočinku, což mě dopředu trošičku znervózňovalo… ale obstál jsem! Asi, že to všechno bylo tak nekonečně energické a nabíjející.

Nejprve u srdce zahřáli CRYPT SERMON, letošní festivalový objev, když drželi krásnou přednášku na téma epický doom metal. Ještě působivějším setem (včetně absolutně nečekané „Poslední letadlo do Buenos Aires“) na ně navázali jihlavští matadoři XIII. STOLETÍ, jimž podvečerní octagonská kulisa s přecházejícími smrtijedy v kápích po pevnostních hradbách na pozadí slušela jako snad nikomu dalšímu. A to ještě nevypukl následující totální svátek metalisty ze starých dobrých devadesátek.

XIII. STOLETÍ

Rozčísli to OBITUARY, kteří navzdory potlačenému zvuku kytary Trevora Perese předvedli naprosto triumfální vystoupení. Přesně takové, jaké si člověk představí při jejich legendárním statutu. Do setlistu tvořeného především většinou alba „Cause Of Death“ se naprosto elegantně vešli také zástupci „Back From The Dead“ nebo i „The Wrong Time“ z posledního alba „Dying Of Everything“ a na kapelu a její jednotlivé členy na pozadí obrovitánského výjevu z obalu zmíněné druhé řadovky (který byl, mimochodem, v době vydání původně plánován pro SEPULTURU a jejich „Beneath The Remains“) byl náramný pohled. Tihle pánové toho zkrátka hodně dokázali a bylo to zatraceně vidět.

THE KOVENANT (co se dříve jmenovali COVENANT) opanovali Obscure Stage ve chvíli, kdy nějakých osmdesát procent areálu koukalo na jeho druhé straně na GOJIRU. Tím líp, řekl jsem si škodolibě, alespoň se tady my pamětníci nebudeme tlačit, protože se mělo přehrávat jejich kompletní album „Nexus Polaris“ z roku 1998, výstavní klenot tohoto roku na celosvětové metalové scéně. Sotvaže spustila úvodní „The Sulphur Feast“, mé obavy z nepovedeného zvuky okamžitě ustoupily stranou, a konal se grandiózní koncert, jak to jen živé provedení zmíněného alba většinou jeho původních protagonistů (jen kytaristu Astennua nahradil Ghul z MAYHEM) slibovalo. Nepamatuji se již, zdali u nás (či v blízkém okolí) tehdy THE KOVENANT vystupovali, každopádně živě jsem je shlédl poprvé a bylo to opravdu nezapomenutelné, včetně pohledu na kapelu nezvykle v bílém (s výjimkou Sarah Jezebel Devy) a jakéhosi zvláštního z drátu vyvedeného nástavce na Nagashově dolní čelisti. Jako závěrečné podtržítko posloužila „New World Order“ z následujícího alba „Animatronic“, podobně působivá, po jejímž doznění mi nezbylo, než se ještě jednou a na dlouho zasněně zahledět do minulosti, v níž se tehdá CD „Nexus Polaris“ točilo v mnoha přehrávačích až do úplného vybroušení.

THE KOVENANT

BLOOD FIRE DEATH jsou coverem BATHORY, které není zajisté nutné nikomu představovat. Na rozdíl od někdejšího projektu TWILIGHT OF THE GODS (v němž jste však mohli objevit stejně jako nyní Blasphemera), se však věnují starší tvorbě švédského unikátu, která bývá označována za tu klasičtější. V jeho početných řadách můžete krom zmíněného kytaristy narazit třeba na zpěváka Erika Danielssona (WATAIN) nebo bubeníka Fausta (ex – EMPEROR) a také celou řadu hostujících převážně severských umělců včetně Fredericka Melandera, který si kdysi skutečně zahrál přímo s Quorthonem. Ti všichni dohromady vysekli legendárnímu projektu učebnicovou poklonu, u níž nešlo než jen dál a dál zpětně obdivovat talent duchovního otce BATHORY. Snad i proto mě pak riff úvodní „A Fine Day To Die“, velmi přesvědčivě podané Gaahlem, pronásledoval v hlavě ještě pěkně dlouho.

Program hlavních stejdží následně uzavřeli FEAR FACTORY vzpomínající na komplet album „Demanufacture“ slavící v těchto dnech třicet let. Koncert to byl také náramný, hlavně díky perfektnímu zvuku a bezchybnému hlasovému projevu nového zpěváka Milo Silvestra, jen jsem se při něm neubránil myšlenkám na to, jak se dnes podobné kapely vlastně stávají pomyslným otrokem své někdejší slávy. Jediným pamětníkem nahrávání jmenovaného alba na pódiu byl samozřejmě kytarista Dino Cazares, který, obklopen omladinou, už asi nic podobného ve studiu nezopakuje. Ale co, není jistě první ani poslední a na podobných pár minut slávy má prostě nezpochybnitelný nárok.

Chaos nad chaos

Třetí festivalový den zvolňuji tempo a kladu si další všetečné otázky. Proč kupříkladu fronta na festivalový merch stále nijak zásadně neopadá a člověk v ní stráví zjevně více času, než by si představoval (o den dříve to bylo tak na hodinu určitě)? Proč jsme už pravidelně svědky toho, že trička jednotlivých vystupujících kapel stojí 1.000,- Kč a více? A proč tak náhle a skokově zdražilo pevnostní jídlo? Sázka na vegetariánskou uličku v souladu s motty Brutal Assaultu se dříve jistě vyplatila, ale rozdíl od cen masových produktů (které se také zrovna nepohybovaly směrem dolů) se náhle znatelně smrsknul. Avizované vyprodání festivalové kapacity v těchto směrech nejspíš leccos naznačuje…

PRONG do toho zahrají příjemný set s drobnohledem nad albem „Cleansing“ a ačkoliv to není tak intenzivní jako před osmi (uff!) léty, jsem rád, že je zase vidím a že přihodí alespoň jednu skladbu z posledního povedeného alba „State Of Emergency („The Descent“). OVERKILL jsou na tom vlastně podobně, ovšem jejich představení mi přijde, co se týče setlistu, poměrně konzervativní, takže je to spíše takové odškrtnutí z povinnosti. Ani GRAVE mi nepřinášejí tu správnou festivalovou náladu. Nejspíš proto, že nejsem úplným pamětníkem jejich nejslavnějších počátků, a tak znatelně ožívám až s MAYHEM.

PRONG

Paradoxně. Tuhle kapelu jsem nikdy moc nemusel, jejich legendární podstata i většina diskografie mě nechávaly zcela chladným, avšak pojetí jejich vystoupení ke čtyřicátému výročí existence kapely mě nadchlo. Celý ten blackmetalový výplach totiž provázelo hojné vzpomínání, promítání historických okamžiků, citací a hlasových nahrávek, což při současném uvědomění si statutu kapely, její pohnuté historie a jejího historického významu vedlo k opravdu intenzivnímu zážitku. Vskutku výborné!

Na rozdíl od následujícíh DIMMU BORGIR, na něž jsem původně v tomhle černočerném souboji vsázel více. Ale jakoby s odchodem Galdera kapele došla ta správná blackmetalová šťáva a její zbytek ten večer na Sea Shepherd stage navíc někdo zvukově zašlapal do země. Neprospělo jistě ani zkrácení původně avizovaného pětasedmdesátiminutového setu na hodinu, pročež mnou po doznění závěrečné „Mourning Palace“ cloumaly, jak se říká, smíšené pocity.

Brutální respekt

Nepřehlédnutelnou součástí osmadvacátého ročníku Brutal Assaultu se stala kampaň Brutal Respect namířená proti nevhodnému a nevyžádanému chování návštěvníků festivalu vůči přítomným ženám, jíž propůjčil svou tvář i jeden z ústředního pořadatelského dua Shindy. Téma je to jistě velmi závažné, zejména v téměř dvacetitisícovém davu metalistů, z nichž každý určitě není Mirkem Dušínem, natož když se ještě posílí alkoholem, a tak je prostě fajn, že se na něj podobným způsobem upozorní. Kdyby si každý druhý takový trouba, co se něčeho podobného dopouští, nechal po shlédnutí hojně promítaného doprovodného klipu na své nutkání zajít chuť, bylo by jistě v pevnosti o poznání veseleji. Jsem o tom navýsost přesvědčen. Podobně jako o faktu, že tuhle kampaň museli ocenit i mnozí přítomní motoristé, co na festival dorazili po jednom na svých těžkých benzínových strojích, aby alespoň trochu vyvážili četné aktivity Brutal Assaultu směřující k minimalizaci dopadů festivalu na životní prostředí.

Ekologie samozřejmě zůstává jedním z hlavních témat a to je moc dobře, ať už si o klimatické změně myslíte, co chcete, protože respekt k přírodě v současném stavu Země a rozpoložení lidstva je na místě bez ohledu na vaše myšlenkové nastavení. V tom se Brutal Assault výrazně liší od většiny velkých domácích festivalů a je třeba mu za to veřejně zatleskat. Funguje snad již celkem znatelně třídění cigaretových nedopalků (samozřejmě ne, že byste vajgly na zemi už nenašli, bohužel) a celkem by mě zajímal dopad a efektivnost další novinky – možnosti pořídit si designovaný kapesní popelníček a do něj důsledně třídit vše, co zůstane po vašem kouření. Skutečnost, že za popelníček se ovšem muselo něco zaplatit, mě nicméně spíše nechává skeptickým. Nutno ocenit je i fakt, že zmizel také poslední jednorázový plast – kalíšky na tvrdý alkohol nahrazené kalíšky opakovaně použitelnými, i když soudě dle toho, že obsluha na příslušném baru (v tomto případě u vchodu do Octagonu) mi k nim nic neřekla a že na zemi se v okolí válelo mnoho těchto kalíšků rozšlapaných, ještě to nějakou tu osvětu chtít bude.

PROTECTOR

Sobota mi jinak přinesla rozsáhlou toulku areálem za všemi jeho krásami, mezi nimiž se vyjímala zejména výstava obrazů Františka Štorma „Beast Within“, která loňské dostaveníčko „Endemic Monsters“ hravě strčila do kapsy. Mistrovy obrazy skutečně dýchají unikátností, a tak času stráveného při jejich studiu (a zejména svojsky pojaté série „Křížové cesty“ neseřazené pěkně jako v kostele) rozhodně nelze litovat. Z kapel tak proto vidím jen minimum, ovšem s ohledem na sobotní koncertní nabídku a můj subjektivní vkus jsem vlastně spokojen.

Krásný výlet do historie obstarávají PROTECTOR s věčně usměvavým leaderem Martinem Missym, jemuž v sympatickém projevu nebrání ani monstrózní náramek s obrovskými hřebíky přes celé předloktí. UNLEASHED se na Sea Shepherd znovu trochu trápili se zvukem, což možná způsobilo, že reakce publika nebyly takové, jaké si zpěvák Johnny Hedlund představoval, a tak jej hecoval možná trochu více, než bylo zdrávo. Alespoň to tedy někteří kovaní deathmetalisté říkají.

Velmi sympatický závěr festivalu (na nějž si v mém podání nemohli činit nárok ani DEFEATED SANITY ani OPETH a kvůli předčasnému opuštění areálu ani THE HALO EFFECT) mi přichystali KATAKLYSM, které jsem si poslední dobou zvykl příliš nevyhledávat, snad kvůli uniformitě jejich nejnovější tvorby. V Josefově se ovšem Kanaďané vytasili s přehráním kompletního alba „In The Arms Of Devastation“, příští rok dvacetiletého, a to byla přece jen podstatně lepší káva. Navíc přihodili pár bezvadných bonusů („In Shadows & Dust“, „As I Slither“) a pohodově a uvolněně naladěného Maurizia Iacona, takže to byla opravdu chuťovka.

Domů se pak nechtělo, ostatně jako vždycky, a i to je určitě známkou toho, že pořadatelé to na Brutal Assaultu dělají opravdu dobře. Ale je také fakt, že v nejlepším se má přestat, už jen pro to, abychom se zase celý rok mohli těšit na ty čtyři fantastické festivalové dny, co rozdávají metalové radosti plnými hrstmi. Už tam zase buďme!

BA 2025

Fotografie: -red-

Z Brutal Asaultu hlásíme oblačno. Stage stojí a bláto usychá. Stany stojí Vracejte konve na místo Lidi už choděj Lidí uspokojivě přibývá. MARKED AS AN ENEMY Thrashmetalový Scott Pilgrim z FAÜST FAÜSTi See you in hell See you in hell See you in hell Cutterred Flesh Cutterred Flesh KAL STAGE HORROR ART BRUT AL Funeral Funeral Funeral Cikindeles! Pan Lynx Pan Lynx Kal stage Carnivore A.D. Kal stage Macabre Macabre Macabre Ráno jako malované Rip Brut Art Brutally Deceased za 10 minut Brutally Deceased Brutally Deceased BRUTALLY DECEASED skvělý set před zaplněným areálem. Blood Red Throne Blood Red Throne Začátek fronty na merch Odbavovani vstupu Warbringer Warbringer Warbringer Brut fans Crystal Lake Crystal Lake Crystal Lake Komerční přestávka. Nejlepší kari na BA vegeilička noname stánek číslo 4 Ne Obliviscaris Ne Obliviscaris Boty veterána z letošního Wackenu stále ještě na Brutal Assault nepoužitelné. Ne Obliviscaris 3 inches of blood 3 Inches of Blood Něco se chystá Brut art Brut art Rivers of Nihil Rivers of Nihil Kompletní posádka MP Crew na místě! Duch KING DIAMOND na nás bude letos dohlížet takhle krásně shora. Thrown Thrown Bez brutálního komentáře. RIVERS OF NIHIL RIVERS OF NIHIL RIVERS OF NIHIL RIVERS OF NIHIL RIVERS OF NIHIL odpálili parádní set! DARK ANGEL DARK ANGEL Dark Angel Dark Angel Inter Arma Inter Arma Inter Arma Sigh Sigh Sigh Sigh Sigh Logo je kolikrát taky důležité! Cožpak jeptišky nikdy rozkoš nepoznaj… Dying Fetus Dying Fetus A ještě DARK ANGEL Letos toho thrashe moc není a tak set DARK ANGEL dal vzpomenout na loňské vystoupeni FORBIDDEN SIGH SIGH SIGH SIGH SIGH jsou prostě jiní! Sleepy Time Gorilla Museum Sleepytime Gorilla Museum Mastodon Mastodon Oranssi Pazuzu Oranssi Pazuzu MASTODON MASTODON MASTODON MASTODON MASTODON MASTODON zahráli skvěle. Podle očitých svědků to byl prý jejich nejlepší set v našich končinách. Ministry Ministry RUÏM. Spokojenost, konečně ostrý BM. Už jsem se bál, že se dneska nebude pořádně sypat. BETWEEN THE BURIED AND ME Kerry King BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME Živé provedeni alba Colors od BETWEEN THE BURIED AND ME znělo náramně Kerry King Kerry Queen Orange Goblin Orange Goblin ORANGE GOBLIN ORANGE GOBLIN ORANGE GOBLIN ORANGE GOBLIN Dobré ráno Brutale! Za chvili to začne Kafe od Kafky je základ Mammoth Grinder Fulci Fulci Gutslit Gutslit Psycroptic Psycroptic Psycroptic Car Bomb Car Bomb High Parasite High Parasite High Parasite High Parasite Zake Zake Slow Crush Slow Crush Gutalax Gutalax Gutalax Guta lost Gutalax Kublai Khan tx Kublai Khan TX REZN REZN Hypnotické hudbě REZN by to lépe slušelo v temném klubu než ve slunečním letním odpoledni Suffocation Černá a bílá připomínka loňska v jednom. Živý vánoční shitstrom Landmvrks Landmvrks CRYPT SERMON na Octagonu a přihlížející. Zelená louka praská ve švech Zelená louka Dnešní program v Octagonu vykopli CRYPT SERMON CRYPT SERMON CRYPT SERMON CRYPT SERMON První koncert CRYPT SERMON v Evropě byl heavy a byl epický Cesta do Octagonu lehce ucpaná XIII. Století XIII. STOLETÍ s tou nejdokonalejší kulisou. LEPROUS LEPROUS LEPROUS Obituary WAYFARER WAYFARER Oko boží nad Josefovem. WAYFARER WAYFARER Gojira Gojira THE KOVENANT THE KOVENANT THE KOVENANT Vzpomínání na devadesátky s THE KOVENANT It’s the Return… Hrají BLOOD FIRE DEATH… jo, hasič ten tvrdej chleba má. Blood Fire Death Betweeni BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME BETWEEN THE BURIED AND ME Repete s BETWEEN THE BURIED AND ME FEAR FACTORY FEAR FACTORY FEAR FACTORY FEAR FACTORY FEAR FACTORY přehráli celou desku Demanufacture, navíc se zpěvákem, který dává melodické linky! Deathcoristi nevstavaji Graphic Nature Angelmaker Angelmaker Pyrexia Pyrexia Within Destruction Avulsed Avulsed Avulsed Abbie Falls Monolord Monolord Mnemic Prong Sylvanie Sylvanie I takhle si lide užívají set Sylvanie ... foceno 7 metrů od pódia Hasiči hovno hasí… hledají hlavně hydrant. This Is Brutal!!! Pig Destroyer Pig Destroyer PRONG PRONG PRONG PRONG a další vzpomínání na devadesátky PIG DESTROYER V Bastionu X V Bastionu X Ani punk’s not dead, volové! OVERKILL OVERKILL OVERKILL OVERKILL Brutal Assault dokáže být i nesmírně vyčerpávající. Vyprodaný festival se dá bez vstupenky sledovat různými způsoby HÄLLAS HÄLLAS HÄLLAS HÄLLAS HÄLLAS HÄLLAS Vzpomínáni na devadesátky už bylo dost. Teď se s HÄLLAS vzpomínalo na sedmdesátky. GRAVE GRAVE GRAVE GRAVE Nová generace naslouchá old school death metalu GRAVE GRAVE PYRRHON PYRRHON PYRRHON PYRRHON Tohle bylo solidně šílené - PYRRHON REPLICANT řádí REPLICANT REPLICANT REPLICANT REPLICANT REPLICANT REPLICANT REPLICANT REPLICANT DIMMU BORGIR DIMMU BORGIR DIMMU BORGIR DIMMU BORGIR DIMMU BORGIR Dobrou noc! Zítra nás čeká poslední den Brutal Assaultu 2025. Besna Besna Besna Crypta Crypta Khan Khan To the Grave To the Grave Exhorder Exhorder Hanabie. Hanabie. Hanabie. Hald Me Half Me Protector PROTECTOR PROTECTOR Brujeria PROTECTOR - vinyly sebou! PROTECTOR Louka King Woman King Woman KING WOMAN KING WOMAN - vydařený cover od The Stone Roses jako bonus na závěr Příjemným vylepšením je otevření prostoru za Kal Stage, který slouží jako zastíněná odpočinková zóna Harakiri for the Sky Harakiri for the Sky Harakiri for the Sky Gadget Gadget HARAKIRI FOR THE SKY HARAKIRI FOR THE SKY Všichni si užívají HARAKIRI FOR THE SKY HARAKIRI FOR THE SKY GADGET GADGET GADGET GADGET - Emillia Henriksson je prostě ďábel GADGET - Švédové rozpoutali v Octagonu solidní mosh Dalším příjemným vylepšením je nárůst počtu míst s pitnou a užitkovou vodou ENVY ENVY ENVY ENVY Strhující set japonských ENVY lze považovat za jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního klání Agnostic Front Atomic Rooster Atomic Rooster Atomic Rooster Zadní louka Atmosféra posledního večera na zadní louce Na zadní louce - díl třetí Sobotní večer před hlavními scénami Sobotní večer před hlavními scénami ALUK TODOLO ALUK TODOLO ALUK TODOLO ALUK TODOLO V úplne tmě hráli ALUK TODOLO. Jediným světlem byla zavěšená žárovka nas scénou. DEFEATED SANITY DEFEATED SANITY DEFEATED SANITY DEFEATED SANITY Festival vrcholí a těsně před jeho závěrem tu máme technickou smrtící palbu od DEFEATED SANITY Defeat Sanity Defeat Sanity Opeth Opeth Opeth OPETH OPETH velmi dobře namíchali playlist a zahráli podařený set Pro většinu naší výpravy byli OPETH poslední shlédnutou kapelou letošního ročníku Bohren and Club of Gore Bohren and Club of Gore Ende Ende Rozloučení Děkujeme za pozornost. Věříme, že jste si fesťák užili minimálně tak jako my!

Diskuse: 1 příspěvek

Tagy:

Brutal Assault 2025

OF MICE & MEN - Another Miracle

Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.

Noisy
včera

TŘI SESTRY - Pub art

Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.

Louis
včera

BLOOD RED THRONE - Siltskin

Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.

Noisy
před 2 dny

MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco

Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?

Shnoff
před 3 dny

PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis

Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.

Reaper
před 4 dny

TALEBRINGER - Flowing Streams Of Time

Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!

Rudi
před 4 dny

KIRK WINDSTEIN - Ethereal Waves

Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.

Noisy
před 4 dny

METALOPOLIS

METALOPOLIS