Tom Geldschläger vystupující pod pseudonymem Fountainhead je německý kytarista, který se mihl i u OBSCURA. Je podepsán na albu "Akróasis" (2016), které je většinou hodně slušně hodnocené. A je evidentní, že na tom měl Tom svůj podíl. Jednu skladbu pomáhal i skládat. Od té doby ještě znatelně dozrál jak v oblasti instrumentální, tak té skladatelské, takže jeho projekt CHANGELING je dílem po všech stránkách vyzrálým. Svým způsobem dokonce navazuje na zmíněné OBSCURA, protože v základech se zde dostáváme do technicky divokého progresivního death metalu, který jako by se snažil bořit hranice a expandovat do dalších území extrémních metalových stylů. Fountainhead zde prezentuje svou virtuozitu a schopnost jít na hranice snesitelnosti, myšleno jak po stránce vlastní instrumentace, tak ohledně schopnosti takovou hudbu vnímat. Ale není to žádný guláš, je to hudba s pevnou kostrou, která je pouze v neustálém pohybu a v podstatě se jedná o akrobatické představení, kde neúnavný artista plynule přechází z jednoho triku na druhý. Ale nejsou to triky nahodilé, vše na sebe logiky navazuje a svým způsobem tak skladby dostávají vývoj a gradace.

CHANGELING není jen o tempu a nespoutanosti, Geldschläger do své hudby vkládá i riffové repetice a své kreace se snaží využívat na maximum formou neustálých variací a proplétajících se struktur. A pak je tu často překvapivě vystupující melodický prvek, například v podobě vokálních chórů ve skladbě "Instant Results". Možná jedna z nejhitovějších skladeb, která album v podstatě startuje. Přes opulentnost, která ze skladeb jednoznačně čiší, je přítomna i trocha té přístupnější přímočarosti, která vede k severské deathmetalové škole. Zabaleno je to ale do vrstevnatých aranží, které posluchači nedají chvilku klidu. Sóluje se i tam, kde to není běžné, takže kytarové švitoření prostupuje i melodicky vedené refrény. Hudba je to tím pádem plná a bohatá, možná, jak poznamenal kolaga Darkmoor v shoutu, i přetechnizovaná. Ale udělaná s takovým citem a grácií, že není proč si na to stěžovat.

Titulní skladba je jedním z míst, kde se nejvíce boří stylové hranice. Akustické vsuvky evokují pocit až vzdušné world music, zatímco hutně vedené pompézní plochy by se s přimhouřeným okem daly prezentovat jako místa pod vlivem symfonicky pojatého black metalu. Temně vedená "Abyss" zase dostává v některých okamžicích nádech až defektně pokřivené doomové masy. Každopádně jedna z nejemotivnějších položek založená na bravurních harmoniích koketujících i s disonantním principem dnešních moderních deathových skupin. Melancholicky a ladně se rozjíždějící "Abdication" je pak zase trochu jinde. Najednou se prosazuje i vzdušná uvolněnost a přesně v době, kdy už toho musí mít posluchač celkem dost, přichází trocha osvěžující přístupnosti. A i když se pak skladba rozjede do klasicky razantní řezničiny, je to tak trochu veselejší než předchozí kousky. Je to vlastně takové zklidnění před závěrečnou sedmnáctiminutovkou "Anathema". Ta posluchače dorazí svou epickou strukturou a trochu hypnotickými návraty rotujících motivů.

Svůj podíl na vydařeném výsledku má samozřejmě i fakt, že se Geldschläger dokázal obklopit opravdu schopnou partou kolegů a přizval i snad nekonečný seznam hostů. Za všechny zmíním třeba jména Bill Hudson (TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, DORO), Jason Gobel (ex-CYNIC, ex-MONSTROSITY), Andy Laroque (ex-DEATH, KING DIAMOND) nebo Yatziv Caspi (ex-ORPHANED LAND). Poskládat to pak dohromady nemusí být zrovna lehké. Ale i to se povedlo, aranže, produkce i vše ostatní jen podtrhlo zajímavě stavěné kompozice a suverénní instrumentaci. A ještě zmíním výborný vokál, o který se z největší části postaral Morean (ALKALOID). Jeho hrubý, ale příjemně čitelný, hlas si dokáže pohrávat jak s melodickými vlnami, tak s neurvalou razantní agresí. A samozřejmě mu vypomáhá i kupa dalších hostů.

Fountainhead to v roce 2025 rozsvítil a v mantinelech progresivního metalu hodil do ringu pořádně těžkou rukavici. Jen tak někdo ji asi nebude schopen zvednout. Takže zřejmě jedno z top alb tohoto roku to asi bude. Alespoň u mě jednoznačně ano.