Poslouchat třetí dlouhohrající desku této partičky je hledáním disrupcí v monotónnosti tikotu hodin, analyzováním ladnosti šumu stroje, pokojným spaním na posteli z hřebíků, dobrovolným absolvováním hudebního očistce.

V případě, že jste si již se švédskou halucinační substancí někdy zadali, asi víte, o čem se bavím. Ti z vás, co se kolem hudebního směru djent motají pouze pod dojmy z ochutnávek nasekaných ikonou žánru MESHUGGAH, mrmlajíc něco o přílišné nepřehlednosti, chladnosti a agresivitě, vězte, že jejich krajané momentálně v trojčlenné sestavě nabízejí vstupenku na ještě útrpnější exkurzi.

VILDHJARTA nikdy moc nevzývala příliš vysoké rychlosti. Na šestikvaltové převodovce je letos pětka naťuknutá na chvilku jen třikrát, a to v úvodní „+ Byta Ut Alla Stjärnor På Himlen Mot Plustecken +“, rozlučkové položce „+ Den Spanska Känslan +“ a mini sypání v + Viktlös & Evig +. Nejčastěji se prověřují dispozice čtyřky a trojky, která se túruje mnohem více, přičemž se hruběji přes zuby přeřazuje a testuje se odolnost dvojky, ale pořád se nejedná o žádný „funeral flašinet“. Jde spíše o zurčení Robocopa - stroje, ve kterém je uvězněno i cosi lidskosti. Snad je to zatracená duše, která se pokouší ve složitosti svírajícího skeletu mašiny vygenerovat záchvěvy emocí.

Občas se z klubek a jehel polorytmů, soustavně propichujících vaši kůru trpělivosti, podaří vyposlouchat ozvěny shoegaze, či (post)ambientní pasáže, sem tam se objeví čistější forma zpěvu. Doteď jí identifikuji asi ve třetině skladeb. Proč ten vid nedokonavý? Tyto minimalistické průrvy odjinud aspoň malinko odlehčují celkově hodně přidušenou atmosféru, avšak nevytváří v ní žádný silnější kontrast, a proto jsou i snadno přeslechnutelné. Skladatelské ambice jim zkrátka nedovolí delšího života, tak aby vážněji otřásly matematicky vyjadřovanou hudební jednolitostí, která navíc evokuje líné jazzové jamovaní. Právě ono dominující těžké, industriální vyznění jednoduše sžírá tyto atypické vsuvky se stejnou lehkostí, s jakou jim dovolilo existovat a je tedy možné, že jsem mnoho podobných nápadů doposud ještě ani nezaregistroval.

Představte si, že s veškerým úsilím rozplétáte rovnici a v jednom okamžiku se v ní derivuje další neznámá. Vaše rozhodnutí přijít této kolekci na kloub je neustále vyzýváno pocity nervnosti, sklíčenosti, podráždění, jenž se dostavují především v seznamovací fázi. Pokud jste s to vzdorovat a překonat tuto úvodní periodu, tak byste měli být odměněni i jistou dávkou uspokojení. Odvalili jste balvan a vstupujete do jeskyně, ve které rezonuje zvláštní, teď však už nikterak nepříjemné hudební napětí, jež vás při přibývajících protočeních skoro hodinové stopáže nabíjí zvyšující se mírou soustředěnosti a ta vám dovoluje dále pronikat do dalších zákoutí a tajů této desky. A jsou zde harmonie, disharmonie i špetky neotřelé melodiky. Najednou tohle umění dává smysl. Nově nabyté zkušenosti mohou mít až terapeutický – meditační efekt. Seveřané mě v tomto opět nezklamali, přestože přinesli ještě o něco méně přístupnější materiál, než tomu bylo v minulosti.

Rozhodně tu nebudu prohlašovat, že +Där Skogen Sjunger Under Evighetens Granar + není album pro každého, navíc se mi tato hloupá floskule vyloženě hnusí. Máme co do činění s opravdu promyšlenou a na poslech náročnou deskou, na jejíž program se musíte duševně naladit, a to si pravděpodobně vyžádá i vyšší penzum času (já se ladil sedm kol). Jsou pouze dvě podmínky pro to, abyste se přiblížili na hranici satisfakce. Tou první je naprostá absence odporu k djentu, apriori zarytého odmítače toto album rozhodně o ničem nepřesvědčí, naopak velmi utvrdí. Tou druhou je houževnatost vaší koncentrace, schopnost pozorně naslouchat, což v době, kdy se ADHD pomalu stává součástí „kůl imidž“ a většina z nás samozřejmě „nestíhá“, může být limitující.

Nepřemýšlíte o tom, že tucet nových kompozic třeba i splývá dohromady. Desku nechcete zkrátit, zatraktivnit nebo v ní hledat slabší místa, nemáte potřebu prověřovat, která skladba zrovna teď hraje. To důležité, co zůstává je vaše odhodlání přijmout nabízenou hudební filozofii se vším všudy, protože cítíte, že vás vnitřně obohacuje a vůbec nevadí, že vlastně neumíte popsat jak. A znázorněné hodnocení už může jenom stoupat.