Tak na tohle jsem byl extrémně zvědavý. Tvůrci Neil Druckmann a Craig Mazin v první sérii prokázali, že dokáží v rámci seriálu nabídnout dobře udělaný „bonusový” obsah, který rozvíjí jak herní svět, tak jeho postavy, a u druhé série jsem byl mnohem namlsanější na to, co se bude dít. Už i pro to, že druhý herní díl Last Of Us je jednou z nejkontroverznějších her vůbec. A to hned v několika vrstvách. Sám si kladu otázku, jak tu přistupovat ke spoilerům. Hra už je dávno venku a příběh je znám, ale současně bude existovat spousta lidí, kteří k seriálu budou přistupovat jako k nepopsanému listu, takže se pokusím neprozradit nic z příběhu, který tu hraje opravdu primární roli. Neodpustím si ale občas okomentovat některé změny oproti hře.

Celý druhý díl hry se nám tvůrci rozhodli naservírovat ve třech seriálových sezónách a, ačkoliv jsem měl na počátku pocit, že půjde o zředění základního příběhu, seriál mě přesvědčil o opaku. Abych to nějak orámoval, nacházíme se ve postapokalyptickém světě, ve kterém zmutovaná houba dělá z lidí „zombíky“. Hlavní figurou první série byl Joel Miller, který v prvních dnech apokalypsy ztratí svoji dceru, ale osud mu do života přihraje Ellie, ke které si vytvoří silné otcovské pouto. Ellie má takovou zvláštnost. Je imunní. Pokud ji kousne nakažený „zombík“, tak to pro ni neznamená konečnou. První série pak končí v nemocnici, kde se chtějí pokusit vytvořit lék, který by zastavil šíření houby, jež stojí za celou apokalypsou. Když se Joel dozví, že kvůli tomu musí Ellie zemřít, vystřílí celou nemocnici a Ellie unese do městečka Jackson ve Wyomingu, kde žije jeho bratr Tommy, a právě tady začíná i druhá série. Ellie je v tu dobu v anestezii. Když se probudí Joel jí namluví, že výzkum imunity nepřinesl kýžené výsledky, tak ji vzal z nemocnice pryč.

V úvodním odstavci jsem hovořil o změnám oproti hře a to bych teď rád trochu více rozvedl. Tou hlavní změnou je samotný začátek, ve kterém se představuje nová postava, Abby Anderson, která bude pro další série naprosto zásadním charakterem. Oproti hře je změnou hlavně to, že v seriálu téměř od počátku víte, kdo Abby je. Ve hře se její příběh odkrýval velmi pozvolna a právě to byla jedna z hlavních kontroverzí. Hráči díky tomu i přestávali hrát. Hlavním důvodem bylo to, že je hra nutí hrát za postavu, kterou nemají rádi. Nebo spíš přímo nenávidí. Ačkoliv mě toto rozhodnutí mrzí, naprosto chápu záměr tvůrců, který má způsobit to, že motivace Abby budete hned od počátku alespoň trochu chápat a rozumět jim. Současně rozumím i tomu, že obsazení Kaitlyn Dever do role Abby má její postavu trochu zlidštit a učinit ji trochu sympatičtější, než byla ve hře. Mě osobně tato herní kontroverze přišla geniální, protože velmi silně podporovala hlavní myšlenky hry, které se celkem vymykají všem ostatním herním zážitkům.

Scénář seriálu jde rozdělit do takových třech kategorií. V první se jedna ku jedné drží herního originálu, ve druhé se jím jen inspiruje a ve třetí pak narazíme na zcela originální nápady, které ve hře nejsou nebo jsou, ale zcela jinak. V první a kupodivu i ve třetí kategorii je druhá série Last Of Us nejsilnější. Hned po trochu rozjezdovém a slabším prvním díle přichází díl druhý, který je absolutním vrcholem seriálu, přičemž z mého pohledu ani další díly nezaostávají. Právě tady originální prvky působí nejlépe. Jsou tu velmi dobře rozvedené scény i postavy, které jsou ve hře jen zmíněny nebo působí dost ploše. V několika pasážích jde o nejsilnější místa seriálu, které tvůrci umí patřičně emočně vytěžit. Poznámka pro znalce, teď narážím například na postavu Eugena Lyndena, která je naprosto skvěle zaintegrovaná do jednoho z nejzásadnějších příběhových oblouků Last Of Us. Mimochodem, u scén s Eugenem si stále nejsem jistý, jestli scéna v kuchyni byla product placemenet na nádobí. Jestli ano, tak to byl jeden z nejlépe zasazených product placementů, co jsem kdy viděl.

Podobně, jako první série rozvedla vedlejší postavu Billa, tu seriál už teď dodává další rozměry charakterům. I tady zkusím dát jeden příklad. Hodně se mi líbí třeba to, jak tvůrci zpracovávají postavu Isaaca Dixona. Cítím v tom celkem šikovnou snahu si některé postavy pro pozdější děj seriálu trochu lépe připravit a mít čas je patřičně „vysoustružit“.

Hodně cením i herecké obsazení. Samozřejmě registruji ten všeobecný hate směřovaný na hlavní postavu Ellie, hranou Bellou Ramsey. Její příliš oválný obličej je hodně specifický a rozhodně se výrazně vzdaluje od své herní předlohy. Byť i ve hře má Ellie trochu zvláštní a řekněme trochu chlapecké rysy. Bella má opravdu zvláštní obličej, který skvěle fungoval ve Hře o trůny, kde hrála mladičkou hlavu rodu Mormontů. V druhé sérii Last Of Us hraje už celkem dospělou „holku“ a, ačkoliv je herečce už jednadvacet, v některých scénách působí až příliš dětsky. Ale popravdě to je jediný problém, který s tím mám. Bella je hodně originální typ člověka a v mnoha scénách mě dokázala silně přesvědčit o svých hereckých kvalitách. Vyseknout poklonu tu jednoznačně musím i Isabele Merced, hrající Elliinu partnerku Dinu, a Youngovi Mazinovi v roli Jesseho. Ten se na plátně neobjevuje tak často, ale je důležitý pro komplikovanou chemii všech tří těchto charakterů, a když už na scéně je, tak v tom funguje naprosto skvěle.

Po úspěchu prvního dílu je tu hodně vidět i o něco vyšší budget v každé epizodě. Postapokalyptické sety města Seattle jsou naprosto neskutečně dotažené, a to jak v exteriérech, tak v interiérech, jako je třeba zpustlý obchod s hudebninami. Seriál úplně famózně funguje ve tmavých scénách, kdy se něco odehrává například za noční bouře nebo v prostorách metra. Dostaneme se i do míst, které jsou kompletně zamořené „houbou“, a svým způsobem připomínají některé scény třeba z druhého Vetřelce. A to včetně lidí zarůstajících do tohoto zvláštního prostředí a stávajících se jeho pevnou součástí.

Obecně tu režiséři opravdu parádně pracují s atmosférou. A to jak ve scénách, kdy se máte bát, tak v naprosto jiných, ze kterých máte cítit nějakou vnitřní prázdnotu nebo podobné pocity. Zvolené sety, dekorace a nasvícení tu pracují pro příběh a dokážou skvěle předávat emoce.

Ve hře i v seriálu je poměrně dost flashbacků, které vysvětlují některé události. Z mého pohledu mnohé z nich přicházejí dřív, než by mohly, ale chápu, že čekat na některé další několik let není žádoucí, protože hodně diváků už zapomene, k čemu se daná událost váže. A právě tady vidím jeden z neduhů seriálu. Trochu se bojím, že rozhodnutí rozdrobit děj druhé hry do tří seriálových sezón bude v tomto ohledu kontraproduktivní a poněkud rozmělní intenzitu, kterou měla hra.

Dovolím si ještě jeden malý komentář k tématu seriál versus hra. Ve hře je samozřejmě velmi podstatnou činností boj s nepřáteli. Seriál tyto části osekává na minimum a šetří s nimi, protože by to mohla být ve výsledku nuda a příběh by to nijak neposunulo. Nicméně tam, kde pracuje s konceptem, kdy jedna nebo dvě „malé holky“ bojují s mnohem silnějším nepřítelem, to dělá velmi dobře. Dokáže budovat napětí a těch pár napínavých akčních scén jsem si díky tomu dost užíval.

Za mě převládá spokojenost. Líbí se mi vizuální styl, konečně trochu jistější filmovější kamera a hlavně i změny ve scénáři. Líbí se mi ty malé detaily, například Elliin zamyšlený pohled na světlušky, který bude trochu pozornějšímu divákovi výmluvným komentářem k tomu, co se postavě odehrává v hlavě. A takových detailů a symbolů je tu opravdu hodně. Oproti první sérii tu lépe fungují vztahy některých postav a to i v porovnání s hrou. Je tu spousta dobře fungujících nápadů, jako je například flashbacková jízda, která se postupně odehrává v několika letech, ale vždy ve stejný den. Tvůrci tímto způsobem elegantně zachycují dynamiku některých postav a jejich vývoj.

S odstupem času jsem ale čím dál tím přesvědčenější, že druhý díl hry měli tvůrci zpracovat v jedné sezóně. I kdyby to bylo přes dvacet dílů. Přerušit „flow“ tohoto příběhu na dalších několik let bude ve výsledku kontraproduktivní. Ale to budeme moci naplno posoudit až později. Za mě jde o adaptaci, která rozhodně není dokonalá, ale má několik velmi silných míst, jež  zprostředkovávají emoce mnohem lépe, než tomu bylo u první série. Přidanou hodnotou jsou i vedlejší postavy, které jsou v seriálu plastičtější a dostávají více prostoru, a to samé lze vlastně říci i o světě Last Of Us jako takovém. Už teď je mi jasné, že seriálová adaptace bude mít své kované příznivce i odpůrce. A tak to má být. Last Of Us 2 byla jednou z nejkontroverznějších her. Nedokážu si představit, že by její seriálová adaptace byla nekontroverzní. A jsem pevně přesvědčen o tom, že toto stigma si ponesou i pokračování.