Jak asi může znít kapela, ve které působí hned trojice členů MORTIFERUM? Jasně, může jít o úplný úlet do nečekaných hudebních sfér anebo naopak variace na předvídatelné (renesanční) téma. Znalci už jistě dávno vědí, že produkce této kapely se od tvůrčího epicentra - trojky Tony Wolfe (basa), Chase Slaker (kytara) a Max Bowman (kytara) až tolik nevzdaluje, ale ponoříme-li se hlouběji pod povrch a začneme vnímat jednotlivé nuance, tak se dopracujeme k jednoduchému závěru, že tady si chtěl někdo odpočinout od old schoolového deathového bahna a naopak si užít pořádné death/grindové rubanice.

Debut „Death Posture“ z roku 2020 přinesl nekompromisní nálož velmi obhroublé produkce, která příliš neřešila módní trendy. Letošní novinka je zvukově trošku usazenější a řekněme, že moderněji znějící. Byť to v tomto případě znamená spíše, že to je oproti předchůdci menší bahno. Jinak se CAUSTIC WOUND nehodlají ve svých choutkách nijak omezovat. Šestnáctka skladeb si to hrne v rychlém sledu a hlavně v převážně vysokých tempech. Občasná zpomalení někam do sfér smrdutého death metalu, jako například ve skladbě „Drone Terror“ jsou jen takovým vyklusáváním před dalším smrtícím výpadem. Do stejných sfér pak skladby odvádí i několik tíživých a patřičně chorobných kytarových sól (např. „Blackout“).

Co je asi u takto žánrově vymezených nahrávek ze všeho nejdůležitější – poslouchá se to svižně, hnětá to, rube to a má to i dost nosných nápadů. Deska je to odehraná velmi zkušeně a s notnou dávkou entusiasmu. Navíc z mého pohledu je to letos i o něco lépe nazvučeno, než tomu bylo v případě prvotiny. Pro někoho v tom možná bude trošku méně špíny, než by si přál, ale já osobně ji mám raději v koncertním provedení. A že tento materiál bude velmi dobře fungovat hlavně při živém hraní, je snad už zbytečné dodávat.