Odpusťte vy všichni, jež se pod Černými hrady klaníte Kolébkám svinstva. Vážně... Ale pro mě je na scéně JEDINÁ černočerná kapela, hrající opravdový symfonický black. A ty ostatní jsou pro mě jenom stíny, nic víc.

Císař je unikát už od svého monstrózního povstání ze dna mrazivé rakve... Jeho dech voní věčným sněhem a ledem, ale zároveň tají pekelný žár a nesnesitelně sirný odér. Jo, jakoby se Ihsahn a Samoth, tahle dvojice pekelných siamských dvojčat narodila někde mezi branami pekel a mrazivými pláněmi severu. A jakoby je odkojila hydra zvaná black metal mafia... Emperor je kapela nasáklá krví a zločinem, ale nač kopat do mrvol dávno zemí stravenými, vždyť tenhle pitaval má v malíku většina "sečtělejších" posluchačů černého kovu.

Mnohem důležitější je hudba samot(h)ná... která jako duše jejích tvůrců balancuje mezi ledem a žárem. V mrazivém biči poznáte Darkthrone nebo Mayhem, ale jakmile se přivalí monolit kláves, byť na tomhle opusu ještě nepříliš členitý, máte před sebou nedostižitelné symfonické antikristy, kteří pozvedli black metal k nebeské slávě. In The Nightside Eclipse je prvním z milníků na dlouhé cestě Císaře za černou korunou z trnů, je cítit nezaměnitelným pižmem dob, kdy se černokněžníci nerojili každým dnem, kdy byl black metal uzavřenou a pevně definovanou sektou. Z toho alba vane chlad, temnota a brutalita, to album je uhrančivé, jako oči Satanovy... Není zapotřebí zvát si bubeníky z Albionu, profláknuté symfonické orchestry, spoře oděné tanečnice - vše je uvnitř čarokrásných smrští, které nepoznají pozemského přemožitele.

Císař vás blahoskloně pozve za práh svojí říše, tady se rodí to, co později vynese mnohé na vrchol, ale také to, co v podání jiných navždy vyzní jenom jako bezelstný odvar, který by bez přidružených atrakcí ztratil na charismatu. Jenže charisma Emperor dříme JEN A PŘEDEVŠÍM v hudbě jako takové. Poslechněte si Empirial Live Ceremony a pochopíte, že to jde i bez šminek. Ta hudba byla, je a doufejme, že i bude úžasnou demonstrací geniality jejích tvůrců. Časem možná nabyla na větší rozmanitosti, ale Emperoru sluší jednoduché funebrální roucho Eclipsy, stejně jako extravagantní kabát IX Equilibrum. Pecky jako I´m The Black Wizard či cokoli z téhle fošny od začátku ke skonu nezestárly a jejich umrlčí kouzlo funguje i nadále. Vyžaduje to větší vypětí sluchového ústrojí než u všech těch tolik populárních maškarád, ale ten pocit souznění s pekelnou symfonií za ten pot stojí... Nechť jsou zažehnuty smolné pochodně! In Nomine Emperor...