Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb, kde se šikovně kombinovaly melodie se silovějším přístupem. Vzhledem ke starší tvorbě žádná změna, od DGM se ostatně ani velká překvapení nečekala, takže jízda v klasickém stylu nabídla fanouškům očekávanou pohodu. Bylo to příjemné album, nic víc, nic míň.
O to zajímavější je ale cesta, na kterou se Italové vydali na aktuální desce "Endless". Opravdu nepředvídatelně totiž nasadili značně jinou fazónu, když ustoupili ze svého dravého powermetalového přístupu a otočili se zpět v čase ke klasičtěji pojaté progrockové formě. Odlehčenější sound a do popředí se často tlačící klávesy, flétna, smyčce, akustika a syntezátory jsou výletem až kamsi do stylového pravěku sedmdesátých let minulého století. Navíc to DGM uchopili až překvapivě šikovně a spolu s vlivy dřívější silovější powermetalové energie působí tahle jejich fúze až neuvěřitelně svěže. Takže pokud se musíme bavit i o retro nádechu, vůbec to není hloupé. Naopak, takto nějak si představuji moderní zpracování klasických témat minulosti. Můžeme být na vážkách, zda se DGM podařilo stvořit jejich nejlepší album, ale bez ostychu můžeme tvrdit, že je to album nejzajímavější ve své stylové otevřenosti a nadčasovosti.
První koncepční album italské skupiny je drobným vybočením z jejich dřívější powermetalové tvorby. Progresivita se převalila i do klasických rockových struktur jakoby vyseparovaných z hluboké minulosti. Ale přesto, nebo možná právě proto, vyznívá "Endless" hodně svěže.
1. Promises
2. The Great Unknown
[video] 3. The Wake
4. Solitude
5. From Ashes
6. Final Call
[video] 7. Blank Pages
8. ...Of Endless Echoes
Diskografie
Endless (2024) Life (2023) Tragic Separation (2020) The Passage (2016) Momentum (2013) frAme (2009) Different Shapes (2007) Misplaced (2004) Hidden Place (2003) Dreamland (2001) Wings of Time (1999) Change Direction (1997)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 18. října 2024 Vydavatel: Frontiers Records s.r.l. Stopáž: 56:27
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pondělí, 28. října 2024
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
kuklač
8,5 / 10
Vynikajúce album. Myslím že tento rok nič lepšie v progmetale nevyšlo.
Dekadentní a přitom hodně emotivní spojení post-punku, noiserocku a jazzrocku s klavírem a trubkou. Zhmotnělá bestie podzimní depky. Místy připomíná náladovější a atmoferičtější PROTOMARTYR. Skvělá deska na toto období.
Viac elektroniky brutality a rýchlosti na ďalšej nahrávke v pevnom ráme z čierneho kovu, ktorú je v dlhej kariére kapely možné bez problémov zaradiť na vrchol. Kapela sa ženie do ďalej extrémov a nachádza v nich nové prekvapivé tvary. Skvelé.
Projekt Tomáše Ledviny, který hobluje basu například v kapelách HEAVING EARTH nebo SUPREME CONCEPTION. Jen basa, bicí a zpěv. Hudebně připomíná srážku PRIMUS a PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Zajímavý úkrok od metalu, který rozhodně stojí za pozornost.
Kanadský death jedoucí v tradici hutné a temné stylové polohy. Možná trochu omezený výrazový rejstřík dělá z alba přílišný monolit, ale skupina to kompenzuje správně drsným a zvukově robustním provedením. Pro milovníky nekompromisní valivé staré školy.
Čelistka Jackie Perez Gratz si na novém albu neuhlídala stopáž. Přestože se jedná o zajímavou a vlastně i originální směsku doom/post stylů efektně okořeněnou violoncellem, doposlouchat tohle album je náročné. Zbytečně rozvleklé a vokál je bída.
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.
Syrový živák z ojedinělého vystoupení Marcela Novotného letos v květnu v Brně, jenž však asi nebude mít potenciál oslovit mnoho jiných, než těch, kteří se koncertu zúčastnili. Kdyby Pípa místo toho se stejným programem objel republiku, udělal by asi lépe.