Těch nadějných, neřkuli přímo skvělých post-punkových kapel, už tady za poslední léta teda bylo více než dost. Vždy to začalo skvělou deskou, ale pak se to nějak zlomilo a většina z těchto nadějí narazila na slepou uličku v podstatě omezeného žánru a začala zkoušet jiné způsoby vyjádření či tyto alespoň hledat v rámci úzkých mantinelů svého stylu. Takhle jsem se posluchačsky rozešel se SOFTKILL, poslední nahrávka GRAVE PLEASURES mi už přišla příliš „veselá“ a aktuální album UNTO OTHERS zase moc „punkrockové“.

Jestli si podobným procesem ztráty zájmu projdu i v případě kanadských PØLTERGEIST, v tuto chvíli ještě nevím. Možná ano, ale fakt je ten, že jejich debutové album je prostě výborné! Těch několik týdnů, které uběhly od jeho vydání jej podrobuji zkoušce opotřebením a zatím tento materiál nejeví známky únavy. A že těch poslechů už bylo.

A co že je tak výjimečného na této nahrávce? No v zásadě nic a to je ten fór. Kanadská čtveřice jen vzala většinu žánrových, a nutno říct že nepříliš komplikovaných, vzorců a tyto důsledně převedla do praxe. Že tady pak nezbývá moc prostoru pro vlastní nápady? Tento verdikt se logicky přímo nabízí, ale i s tím si skupina poradila opět vcelku jednoduchým, lépe řečeno přímočarým způsobem – nabídla chytlavé a atmosférické skladby.

Ačkoliv úvodní dvojblok tvořený intrem „Einfürung“ a písní „Burning Sword“ nabídne spíše typickou ukázku „moderního“ post punku. Nekomplikovaný rytmus a jednoduchý popěvek skladby „Burning Sword“ možná zpočátku i trochu vystraší od dalšího poslechu podobně triviálních skladeb, ale to by byla poněkud unáhlená reakce. Pro mě osobně trochu překvapivý přístup Kanaďanů šoupnut na úvod „garážovou“ vypalovačku a to nejlepší odkrývat postupně s každou další písní. Jako by tím hned na úvod chtěli profiltrovat své případné posluchače.

Ti trpělivější se pak můžou těšit na skutečné žánrové šperky v podobě kusů „Cold In September“ anebo „Children of The Dark“, mám-li vybrat dvojici nejvhodnějších kandidátů na vrcholné momenty této kolekce. Už vlastně hned třetí v pořadí - „Ethereal Nightmare“ ukáže po lehkém úvodní rozcvičce typické atributy rockové muziky řadící se do hájemství post-punku anebo gotického rocku. Pro někoho možná přepjaté a sladkobolné emoce však v hlasivkách Kalena Bakera skýtají dostatek vtahujících vláken do vnitra této atmosférické, tklivé a zároveň i dosatečně svižné muziky.

Dvojice zmiňovaných kusů je pak perfektní ukázkou práce s jednoduchými kytarovými motivy, jemnými syntetizátory a skvělým úvodním nápadem – rozuměj chytlavou melodií. „Cold In September“ se nese plně v intencích lehčího osmdesátkového zvuku, kterému dominuje uvolněná kytarová hra bez tvrdšího riffování a potemnělé nostalgické vyznění, kterému se tak lehce a krásně podléhá. Kanaďané však umí i přitvrdit a nabídnout i ostřejší kytarové motivy, což v kombinaci s úderným refrénem vytváří další magickou kombinaci („Children of The Dark“, „Swallowed By The Ocean“).

V těch našlapanějších momentech připomenou loňskou kometu tohoto žánru FINAL GASP, ale ti přeci jen podstatně více tíhnou k metalovému zvuku. Kanaďané jsou mnohem důslednější ve ctění žánrové čistoty a jeho odkazu. Ani v jejich podání to naštěstí nejsou žádné pietní osmdesátky, byť spirit v jejich muzice je jednoznačně tíhnoucí k této dekádě plné hudebních proměn a nových impulsů. Takto nabušeně a plnokrevně by žádná kapela před 40 lety prostě nemohla znít. Nedovolily by to jednak technické možnosti a co je ještě podstatnější – ty 4 dekády zkušeností, hudebních transformací a rozvoje jsou prostě znát i v přístupu ke skládání muziky náležící do takzvaných retro žánrů.

Teď ani nemá cenu řešit, jestli to na další nahrávce Kanaďané nezkusí jinak a tím tak trochu vyprchá i jejich současné kouzlo. Je to dost pravděpodobné a nebyli by ani první ani poslední v tomto stylu, kteří by ve snaze nezůstat na místě trošku ztratili svůj počáteční tah a energii. Kouzlo jejich debutového alba spočívá právě ve velmi koncentrované dávce energie, veliké skladatelské potenci a nesmírnému citu pro tento žánr a jeho specifickou atmosféru. Po odeznění outra „Dammerung“, kterému předchází další z vrcholných písní alba „Walking Alone“, musí být jasné, že zopakovat takovouto konstelaci bez sebevykrádání nebude jednoduché. PØLTERGEIST zkrátka natočili velmi silnou debutovou desku!