Před časem jsem zaznamenal polské HELLTENCED a následně je sfouknul jen v shoutu. Nicméně uběhl měsíc a zjistil jsem, že jejich debutové album „Back Stab Effect“ jsem protočil ještě mnohokrát. K revizi svého prvotního výkřiku se nechystám, na to jsou tam jejich vzory příliš dobře slyšet. Ostatně kapela nijak nezastírá, že její inspirací je švédský melodický death metal, jenže jejich pojetí vůbec není špatné. „Back Stab Effect“ je sice prvotina, avšak kapelu vede letitý pardál Sebastian Synowiec alias Abess, kytarista mnoha dalších kapel, který se na scéně pohybuje už dobré čtvrtstoletí. Před třemi lety si k sobě přibral pár zkušených i mladších kolegů a završení sestavy pak spočívá v mexické dračici Etell.

Pokud je v hudební nahrávce dostatečná kvalita, člověk rád přimhouří oko nad menší originalitou. A o to v případě HELLTENCED jde. Mnoho nového nepřinášejí, ale do vytyčeného kolbiště se vrhli s (ne)spoutanou energií a dravostí. Už první dvě úderné skladby „nonexistence“ a „magnetized“ ukazují, že bylo vsazeno na rychlé riffy, ze kterých po celou stopáž hudebníci neslevují a občasné zvolnění je jen nezbytná efektní úlitba svému žánru. Etell má v hrdle dostatečné množství výbušniny, aby nastolený rytmický tlak ne jenom ustála, ale spíš posunula ještě o stupínek dál. Sice její projev není příliš variabilní, ale sílu v něm má slušnou. Samozřejmostí jsou kytarové melodické úlety. Ku cti obou kytaristů se musí připsat (sólové partie si předávají), že poslední roky nezaháleli a cvičili prohánění prstů po pražcích. Výrazná, jasná a čitelná sólová kytara se velmi dobře poslouchá a je nezbytným prvkem, který musí zapadnou na své místo, aby vznikly kvalitní písně.

V „quality in hate“ sází na vyváženost mezi dravostí a melodičností. Je to dobře postavená skladba, kde štěkavý hlavní motiv dodává živelnost ostřejším pasážím a kontrastuje tak harmoničtějším kytarovým hrátkám. V „dissonance“ se na líbivé vlně nechali unést pomalu až moc. To ale hned v následujících skladbách uvedou na správnou míru a kompaktnost materiálu neutrží šrámy. „rebel frenzy“ sází na těžké thrashové riffy, náhlé změny rytmu, a dokonce se Etell pouští i do hlasových variací. Je to opět velmi dobře zkomponovaná píseň, ze které doslova prská surová energie. Podobné žánrové vychýlení se ukáže v začarovaném kruhu („vicious cycle“), kde se sekané riffy perou o prostor s melodickou kytarou.

Nutno zmínit, že album má velmi dobrý zvuk. Pokud dodám, že na výrobě se podílel Jens Bogren ve Fascination Street Studios, modří už vědí a ostatní, nechť si znalosti doplní samostudiem. Je znát, že Sebastian Synowiec, který za albem stojí autorsky, šel při jeho přípravě na jistotu a přesně věděl, čeho chce dosáhnout. Možná je to nakonec i trochu prvoplánové, jako to bylo s THE HALO EFFECT, ale je to efektní a podařené. Nakonec i ten obal, ač pitomý tematicky, je vyvedený velmi precizně a profesionálně. Je to ode mě čirá spekulace, ale můj dojem je, že někdo tu utratil velký prachy, aniž by měl za zadkem velkého vydavatele. Závěrečná instrumentálka „back stab effect... mourn me not“ je odlišná od zbytku alba. Je pomalejší a chmurnější. Jestli ukazuje, jakým směrem se kapela vydá příště, nebo je to jen zhudebněné jamování v pozdních nočních hodinách, těžko říct. Určitě není na škodu trochu se po hodině nekroceného nářezu nechat ukolébat. Závěrem nezbývá než uznale přikyvovat. Nikoliv nad originalitou, to už jsme si ujasnili, ale nad precizností a živelným zápalem pro melodický death metal.