Mikael Stanne zažívá skutečně plodná léta. Plodná co do počtu nahrávek jsou nepochybně. Přitom jeho žánrové rozkročení je bohaté stejně jako jeho hlasový rejstřík. Na jedné straně stojí klasický švédský death metal GRAND CADAVER, který v covidovém období rozjel s kolegy z deathové scény. Dosud mají tři zářezy a zevrubnou analýzu najdete v Reaperově recenzi alba „Deities Of Deathlike Sleep“. Někde uprostřed jsou DARK TRANQUILLITY. Se svou domácí kapelou pokračuje v zaběhnutém tempu a nedávno vydali výborné album „Endtime Signals“. Podobně ladění jsou THE HALO EFFECT, kde se sešel se starými kolegy z IN FLAMES a je to takový vzpomínkový projekt na melodický death metal devadesátých let. Prvotina tu trestuhodně recenzi nemá, ale snad to napravíme po novém roce s připravovaným materiálem. A aby toho Mikael Stanne neměl málo, přidal se ke gothicmetalovému projektu CEMETERY SKYLINE, který sází na chytlavé melodie, líbivé aranže a trochu toho kýče. Jasně, ve většině kapel nepůsobí jako klíčová postava pro skládání materiálu, ale i tak jde o úctyhodný počet alb, které otextoval, nazpíval a z nichž žádné není vysloveně slabé. „Nordic Gothic“ je jeho první album, které zpívá celé pouze čistým hlasem.

Severská scéna připomíná škatulata hýbejte se. Zvláště covidové období podnítilo vznik mnoha projektů. Nemohli na turné, a tak seděli doma, komponovali a vymýšleli i hudbu, kterou se svojí domovskou kapelou jinak nehrají. To byl případ i Markuse Vanhaly. Už čtvrt století táhne káru OMNIUM GATHERUM, od jedenáctého roku hraje u INSOMNIUM. Se svým nápadem oslovil Santeriho Kallia (AMORPHIS) a spolu pak dali dohromady pár prvních písní dosud bezejmenného projektu. Mikael Stanne byl pro ně zřejmě ten pravý zpěvák a zároveň textař. Pandemie pominula, kapely znovu vyrazily na turné a do studií, ale tento projekt dál zrál a postupně bobtnal. Pro tlusté struny naskočil na palubu Victor Brandt (ENTOMBED, FIRESPAWN a další) a za škopky nesedí nikdo jiný než Vesa Ranta. Jak moc na finské scéně chybí SENTENCED! Nedá se nic dělat, byla to jejich volba skončit. Zanechali za sebou odkaz, který není zapomenut a když tak poslouchám aktuální desku, ozvěny inspirace této kapely tam nepochybně jsou (třeba taková „The Darkest Night“ to v sobě má).
 

Century Media je silné vydavatelství, které se do projektu nebojí investovat. Nakonec první čtyři položky na albu jsou už singly s vlastním videem. Volba „In Darkness“ jako jednoho z hlavních lákadel možná nebyla nejšťastnější. Jistá nasládlost této písně mohla odradit mnohé potenciální posluchače, přestože většina písní má ono charakteristické finské chmurné charisma. To především v době, kdy o úspěchu či neúspěchu kapely rozhoduje několik prvních tónů, sloka pro první refrén, první dojem často založený na vizuální prezentaci ve videu a zrovna video k „In Darkness“ svou vizuální stylizací možná kapele trochu podráží nohy.

Tihle CEMETERY SKYLINE mají trochu od všech kapel, ve kterých jsou či byli aktivní její členové. Nejvíce mi však tahle nahrávka připomíná POISONBLACK, které si Ville Laihiala založil po rozpadu SENTENCED. Lépe vybrané singly jsou následné „Violent Storm“ a především „Behind the Lie“. To jsou i skladby, které lépe vystihují onen název alba „Nordic Gothic“ (původně zamýšlený název byl „Scandinavian Gothic“). „Behind the Lie“ je jednak jedna z nejpovedenějších písní a zároveň okamžik ve stopáži, kdy severský gothic na albu teprve začíná nabírat na zajímavosti. Stále má hitové tendence, ale už neopustí melancholickou náladu, která se za každou melodií skrývá.

Hudba nesází na hutné rify, kytary jsou spíš rockově odlehčené. Výrazné jsou Kalliovy klávesy. Skladatelské duo Vanhala/Kallio našlo ideální kompromis mezi svými nástroji a ani jeden nehraje prim. Pomalé „When Silence Speaks“ nebo „The Coldest Heart“ jsou typické finské balady, kdy pěknou melodii provází i chladné mrazení. „Anomalie“ má v sobě nádech posledních alb DARK TRANQUILLITY. Ostatně Mikael Stanne kromě psaní textů autorské dvojici kecal i do některých melodií. „Alone Together“ je pěkné jméno pro závěrečný kousek, který je možná nejvíc severský gothic z všech předchozích.

Na závěr si neodpustím srovnání s nedávno vydaným HIGH PARASITE. Shodné mají obsazení brilantního vokalisty, na němž stojí velká část „marketingu“, přičemž hybatelem v pozadí je někdo jiný. U obou kapel je to někdo, kdo se již dlouho pohybuje na příslušné scéně. Obě kapely zakotvily u silných vydavatelství, a tak jim nic nebránilo, aby ve studiích svůj materiál doladily přesně dle svých představ. Sestava CEMETERY SKYLINE je v podstatě all-star band. To ale nic neznamená, když není dobrého nápadu. Ten je naštěstí u obou kapel. Oproti HIGH PARASITE si Stanneho parta nehraje na nic nového, nakonec název „Nordic Gothic“ je všeříkající. Materiál je to ucelenější a vyváženější. „Forever We Burn“ začíná třemi skladbami, které se tváří jako onen death-pop, ale zbytek alba již jím není. Je to obyčejný melodický gothic. Takže ve výsledku jde o docela podobná alba. Vzdám se pokusu o objektivní soud, které je lepší. To ať si rozhodne každý sám. „Forever We Burn“ pro mě po třetí skladbě ztrácelo zajímavost. Oproti tomu „Nordic Gothic“ právě v tom okamžiku začalo být přitažlivé a celé následné dvě třetiny nahrávky si rád znovu a znovu vychutnám. Osobně se proto o malý chlup kloním k CEMETERY SKYLINE.