Charlotte Wessels se proslavila jako zpěvačka holandské skupiny DELAIN. Ta vznikla jako projekt Martijna Westerholta po odchodu z WITHIN TEMPTATION a nakonec před třemi lety jako jeho projekt i skončila, když se po letech neshod rozešli každý svou cestou a Westerholt dál pokračuje již se zcela jinou sestavou. Měli dobré období v albech „April Rain“ a „We Are the Others“, ale jinak to byl žánrový průmět. Charlotte Wessels se následně vrhla na sólovou dráhu. Prvotina „Tales from Six Feet Under“ byl takový indie-pop s vesměs v syntetizérovým doprovodem, kterou si nahrávala víceméně sama. Žánrově je to mimo záběr Metalopole, ale bylo to dobré dílko, to zase jo. V podobném duchu se nesl i následovník o rok později. Ani o tomto albu se nemohu vyjádřit nějak negativně, byť už tam je patrno pošilhávání po návratu do rockových vod. S aktuálním „The Obsession“ se to má však jinak. Je evidentní, že se jí postesklo po metalu a pomocnou ruku jí podalo vydavatelství. Skladby samotné vycházejí z podobného základu jako na jejích předchozích dvou deskách, jenže se to zaroubovalo do metalových aranží a celé se to tak rozpadlo. To, co bylo dříve konzistentním materiálem v žánrech daleko za našimi hradbami, je nyní spíš koláži do sebe nezapadajících elementů.

Ještě tak singl „Dopamine“, který je vzpomínkou na DELAIN, funguje jako skladba. Jinak je to poněkud rozpačité. Introspektivní pasáže za doprovodu akustického piana střídají ostré riffy. Kytarová sóla se objeví odnikud a vystřídá je nějaký úplně jiný mnohdy nenavazující motiv. Kytary jí nahrál dlouholetý kolega Timo Somers, ale je patrno, že to neměl zcela ve své režii (tady brnkni, teď zmlkni). K tomu po celou dobu běží na pozadí různé studiové zvuky a ruchy, zpěvy či sbory. Na kostru postavenou na indie-rocku a někdy i soulu je toho moc a nefunguje to, nedrží to pohromadě. Při poslechu alba „Tales from Six Feet Under“ slyším příjemné hudební momenty, protože si je mohu vychutnat a soustředit se ně. „The Obsession“ ve mně vyvolává spíš pachuť z přeplácaného koláče (Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort). Přitom si za produkcí a komponováním skladeb stojí stále sama Charlotte. Těžko říct, proč se takto odvázala a to, co umí dobře, si pokazila přebujelou produkcí a inkorporací příliš velkého množství hudebních prvků.