Nechci, aby vás tahle netradiční deska minula. Čtyřhlavá saň DEFACEMENT sice hnízdí v Holandsku, leč její sestava je národnostně mnohem pestřejší. Čítá jednoho reprezentanta domácích barev, dále tu máme jednoho Taliána a k dispozici je i dvojice příslušníků z pro metalovou hudbu ne úplně typické destinace. Zpoza pouštních dun Libye se vynořili Khalil a Ahmed, naskočili do chatrné pramice a za nějaký ten pátek se bezpečně vylodili v Amsterdamu. Pak už jen koupit lístek na vlak a vyrazit do Utrechtu splnit si svůj sen - hrát experimental blackened death metal.

Takže první silnou kartou v našich rukách je soupiska plně respektující současný trend, co se inkluze a diverzity týče. Od netradiční sestavy jest třeba očekávat netradiční výsledky. Naše napětí před prvním poslechem zvýší i kontrastní, černo-bílý obal, jemuž dominuje velmi zneklidňující motiv rozostřeného/zmrzačeného obličeje. Dejte si pozor zejména na ono slůvko "kontrastní", ještě se s ním dnes několikrát setkáte. Kolekce navíc dostala do vínku jméno "Duality", tedy "dvojitost", protiklad, rozštěpení, den a noc, dobro a zlo. A nebo rozdělení na dvě části, které se vzájemně doplňují a tvoří jeden celek? Třetí deska DEFACEMENT nemohla vzhledem ke svému schizofrennímu obsahu dostat lepší název.

Důkaz, že "Duality" nebude zrovna tradičním kouskem najdeme hned v první regulérní skladbě "Burden", jenž se začne odvíjet po znepokojivém intru "Optic" (takový je pattern nahrávky, kdy před každou regulérní skladbou defiluje kratičké, zhruba dvouminutové "industriální" intermezzo). Začínáme spíše nervózně / disharmonicky, přesto dostatečně hluboko, hned po minutě je ještě hůře, neb nastupuje zničující sekvence jako vystřižená ze zpěvníku PORTAL, mistrů svého řemesla. Nicméně po další minutce se do popředí začne pomalu prodírat něco nečekaného, konkrétně pak velmi chytlavá melodická linka, která stále sílí až nakonec přeroste v regulérní výpravné až post-rockově laděné sólo. A to sólo není vůbec krátké, ba právě naopak, neustále se vyvíjí, mění svůj tvar a po celé své délce si uchovává čistě melancholicko-letargický vibe. A co přijde potom? Opětovný návrat k řádným sypanicím a disonantním strukturám, které se na pozadí vlní jako klubko syčících hadů a vrcholí zběsilým kakofonickým sólem v samém závěru skladby. Po dalším krátkém předělu nastupuje "Barrier", jenž je opět vybavena podobně schizofrenním přístupem, snad jen ona vyklidněná pasáž je mnohem více atmosférická, spíše až post-blackově zabarvená.

To vrstevnatá "Scabulous" onu příjemnou vsuvku postrádá, i zde sice figuruje melodie, nicméně tentokrát akcentuje znepokojivou a nervózní atmosféru skladby. Tady žádný oddech nečekejte, spíše se leknete zčernalých stínů PORTAL, ANTEDILUVIAN nebo COSMOVORE. Největší divočina se však děje v poslední, celých šestnáct minut trvající titulní skladbě. Začíná se pětiminutovým pobytem v klasické disonantní kovárně (všimnete si vlivu GORGUTS / AD NAUSEAM), pak se do centra dění znovu proplíží éterická melodie, nicméně tentokrát bude rezonovat současně s nervním soubojem uskřípnutých riffů a na plno běžící bicí artilerií. Pak DEFACEMENT párkrát prostřídají tempo, vrátí do hry již známou melodickou linku a skladbu následně dovedou do grandiózního atmosférického finále. Velkolepé.

Samostatnou kapitolou jsou vokály, ve všech případech laděné do naprostého extrému, který mnohým z vás po chuti určitě nebude. Ahmedovo hrdlo zvládá jak vyšinutý ječák, tak hluboké, totálně nesrozumitelné polohy. Je to jako když zapnete ventilátor třicet let po konci jeho záruční doby nebo jako když otevřete výlevku, ve které jste předtím umyli obří misku od tataráku. Prostě láska na první poslech.

Křehké melodie a zasmušilá atmosféra na straně jedné, zčernalý, maximálně obhroublý blackened disso-death metal na straně druhé. Proti první složce nic nemám, neb pravidelně nechávám svoji mysl zrelaxovat na vlnách líbivých tónů, tu druhou složku pak miluji. Vysoce kontrastní deska a současně horký typ pro všechny milovníky okrajové hudby v jakékoliv formě. "Duality" je čirá tůň uprostřed rašelinného marastu, obludná kreatura skrývající pod šupinatou kůží něžné srdce. DEFACEMENT nahráli skvělé album plné zdánlivě neslučitelných protikladů. Obě polohy však dokázali skvěle skloubit a bez jakékoli křeče mezi nimi plynule přecházet. "Duality" je důkazem, že i s líbivou melodickou výbavou lze natočit hodně okrajovou a těžce stravitelnou desku, jenž vězí až po krk v černém nehostinném močálu. Bravo!