Další z manifestů vikingské (post)moderny mi řádně potrápil hudební receptory. Dokonce tak, že jsem téměř měsíc bezmocně bojoval s přívaly tónů z prostor „pod světlem“ a přemýšlel, mohu-li rozlišit hledání motivované touhou nalézat od hledání, které je motivováno pouze rozkoší z této činnosti samé. A tak jsem se ztěží probíjel skrze slupky „Below The Lights“ blíže k jeho jádru, vdechoval esenci nezaměnitelných skladeb, které jsou zakořeněny kdesi v sychravé vikingské minulosti, přičemž se však nikterak nestraní vlivů moderny a (proklatě, to bude zase mumlání!) severské avantgardy. ENSLAVED zkrátka pokračují v experimentaci, započaté zlomovou deskou „Mardraum – Beyond The Within“. Na oko se sice novinkou vracejí k tradičnímu viking blackovému soundu, ale i ten je postaven do nového kontextu, prostoupen novými vlivy, zhmotněn s pozoruhodným nadhledem.

Oproti předchozí desce, která těžila jak z decentních názvuků psychedelie a experimentálního rocku, se nyní ocitáme v nápadně modernějším univerzu. Produkce je o poznání méně dusivá, zvuk trochu odlehčil basům, přidal na čitelnosti a naprosto splňuje jak kritéria „moderny“, tak kritéria „Zotročené DNA“. Výrazný zvuk kytary evokuje místy svištící meluzínu, jinde se deathově zadírá do masa ostře zbroušenými hroty riffů. Mravenčí píli a pedantickou pečlivost ve vrstvení různých mutací kytar ale přeci dobře známe z předchozích desek. Stejně jako hammondy a koketérii s melodický metalem. Překvapit snad může flétna v úvodu „Queen Of Night“ a odlehčené (prog?)rockové intermezzo v „A Darker Place“. „Below The Lights“ tedy není převratné, přesto je svěží a nové. Své můžeme přičíst výtečným, byť poměrně komorním samplům, zejména pak industriálním ruchům pod rozběsněnými elektrickými živly a citlivě vloženým klávesovým podkresům. Není jich mnoho, ale své odvedou. Nutno vyzdvihnout i vokální party – klasický skřehot, křišťálové vikingské chóry („Heavenless“), zpěvné party. Žádná touha po „hitovém potenciálu“ (urghhhh…), načechrané melodii, kdepak! Vokály jsou věrnými služebníky atmosféry. Atmosféry, která kupodivu neztrácí na přesvědčivosti čistokrevných eposů, jakým byl skvost „Eld“. Je stále pravověrně severská, jen zralejší, zamyšlenější, více ponořená do nálad než do příběhů a okázalých nacionalistických gest. Stejně lze charakterizovat hudební náplň, možná ne tak ucelenou a komplexní jako na „Monumension“ (zejména nejdelší track „The Crossing“ je jaksi… samoúčelný a rozvleklý), vyžadující neustálý zápas, pozornost, vcítění. Žádná tisící mutace black metalu. Nový tvar, těžící ze starého. ENSLAVED dost možná neznají „kam?“ svého hledání, ale přesto mi působí rozkoš sledovat tok jejich hudebních myšlenek.

Po měsíci těžkých bojů tak hlásím na severní frontě klid, v duši dobrý pocit a další z výtečných severských alb od kapely, která pochopila, že stát na místě znamená vyhnít zevnitř…