NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klišovitý název kapely ve spojení s krajinou jejího původu na první pohled vzbuzuje obavy, že v zemi našich západních sousedů opět povstala další z nekonečného zástupu skupin, snažících se přiživit na momentální popularitě heavy metalu. Opak je však pravdou. Tvorba mladé německé smečky BATTLESWORD se týká definice „pravého metalu“ jen zčásti, spíše přesně splňuje všechna kriteria, která jsou požadována v rámci stylu zvaného melodický death metal.
Základy BATTLESWORD byly položeny teprve nedávno, přesněji na počátku roku 1999. První nesmělé krůčky našich bojovníků v podobě demosnímku „Crusade Of Steel” zaujaly místní podzemní label Neon Knights natolik, že skupině byla nabídnuta nahrávací smlouva. Hned z kraje nutno konstatovat, že svojí šance se BATTLESWORD chopili velice rázně a k náročnému úkolu přistoupili zodpovědně. Výsledkem je první dlouhometrážní atak o 10 zastávkách s názvem „Failing In Triumph”.
Působivé intro přináší vzdálené zvuky bitevní vřavy. Řinčení zbraní mísící se ze zoufalým řevem umírajících nás uvádí do mystického světa BATTLESWORD. Od první skladby „Chapter II” je jasné, že němečtí mladíci dobývají téměř stejná území, jako kdysi před lety Vikingové AMON AMARTH. Válčí se tedy pomocí střednětempého heavy/death metalu švédského střihu s přijatelným podílem za srdce chytajících melodií, valivých drtících riffů a monotónní rytmiky. Právě ona konstantní rytmická sekce je (stejně jako u zmíněných AMON AMARTH) problémem a v konečném důsledku bohužel sráží projev kapely směrem dolů. Pár rychlejších breaků by jejich těžkotonážní hymny dokázalo jistě řádně nakopnout a přinést ještě více vzrušení z poslechu (jisté náznaky přináší v tomto směru výborné skladby „This Silent Night” a „Fatal Dreaming”). Ale i přesto dokáží BATTLESWORD udržet pozornost posluchačovu, když v pravou chvíli vykouzlí příjemnou melodii, překvapí sekaným thrashovým riffem nebo slušnou prací sólové kytary. Vokalista Jens vládne drsným chlapáckým řevem velice podobným Johanu Heggovi (opět AMON AMARTH). Aby těch podobností se švédským ansáblem nebylo málo, hodně společných prvků nalezneme i v heroických textech o dávných bitvách, za které by se nemuseli stydět ani takoví MANOWAR. Názvy skladeb jako „Bloody Reign” či „Stormking” nebo hláška „The power of steel in your hands you can feel” v reprezentativní a nejzdařilejší skladbě „Battlesword” hovoří jasnou řečí.
Jak jsem již zmínil v úvodu, „Failing In Triumph” je prvním zásekem v dikografii BATTLESWORD a proto mu můžeme odpustit tradiční nemoc většiny debutních melodicko-smrtících nahrávek – neoriginalitu. I tak však dílko působí přesvědčivě a je jako celek velice dobře poslouchatelné. Zatím hodnotím velice slušnou sedmičkou s plusem a velkým očekáváním do budoucna. Pokud totiž chlapci zapracují na rytmické variabilitě a zapojí jiné oživovací prvky (do jejich skladeb by například výtečně zapadly vícehlasé chorály), můžeme očekávat veliké překvapení!
7,5 / 10
1. Chapter II
2. Baptized In Fire
3. Battlesword
4. This Silent Night
5. Fatal Dreaming
6. Bloody Reign
7. Last Rising Sun
8. Stormking
9. Into The Soul
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





