Očekávání, že po první části nového díla kalifornských NIGHT VERSES přijde nějaké překvapení, byla živena především zprávami o participaci vokálních hostů, kteří se podíleli na druhé půlce alba. A jelikož se jedná o jména nemalé reputace, konkrétně Anthony Green (CIRCA SURVIVE) a Brandon Boyd (INCUBUS), dalo se opravdu čekat cosi obohacujícího. Jak to ale nakonec dopadlo při celkovém pohledu na zkompletované dílo, to je otázka oněch očekávání, která se mohou značně různit. Neměl bych předbíhat, ale prostě nejde jinak, než hned na úvod konstatovat, že na velká překvapení, která by z druhé půlky alba dělala něco vybočujícího, nakonec nedošlo. Spokojeni tedy budou především ti, jimž vyhovuje instrumentální ekvilibristika a specifický rukopis skupiny. Tak jak jsem ho chválil v recenzi "Every Sound Has A Color In The Valley Of Night: Part 1".

V navazující druhé části totiž NIGHT VERSES nikam neuhýbají, spíš naopak. Plynule navazují na své kreace plné rozdováděné rytmiky a hravých instrumentálních linek. Opět se silným djentovým odérem a progresivní nespoutaností. Pokračují prostě logicky v tom, co na posluchače vychrlili v první půlce. Překvapení se tedy nekoná, dokonce by se dalo mluvit o tom, že druhá půlka tak trochu kopíruje šablonu prvního dílu a snad až příliš se drží nastavené formy. Dokonce se objeví i pocit, jako by se skupina začala opakovat. Tak jsem to aspoň vnímal při prvním dojmu. Ve výsledku to tak samozřejmě není. Šablona je sice logicky nastavena tak, aby celé dílo mělo kompaktní vyznění. Vlastní hudební motivy přitom nepostrádají nápaditost a pestrost. Kreativita skupině prostě nechybí.

Jelikož popis z recenze první části platí do puntíku i pro celé dílo, opakovat se nechci. Zbývá tedy především zhodnotit účast vokálních hostů a zapolemizovat si nad faktem, že vlastně až tak zásadně nezměnili charakter hudby, která je v případě NIGHT VERSES tak specifická, že svou instrumentální plností onu vokální nadstavbu vlastně ani nepotřebuje. A tak je v případě skladby "Glitching Prisms" hlasový projev Brandona Boyda vlastně jen jakousi druhou vrstvou, která jako oblačná obloha pluje nad rozbouřenou hladinou vlastních kreací skupiny. Určitě tím skladba cosi získává a jistě se dá mluvit o obohacujícím prvku, charakter vlastní hudební náplně se ale nemění.

Zato "Slow Dose", ve které se objevuje Anthony Green, vyvolá minimálně při prvním poslechu pozvednutí obočí. Anthony je samozřejmě známý hlasový kaskadér, čekat od něj nějaký umírněný a laskavá výkon se asi nedá, nicméně tak, jak jeho vokál vyznívá ve zmíněné skladbě, je poněkud zvláštní. Modulace a především zvuková stránka posunula jeho specifický projev až kamsi k barvě ženského hlasu a za sebe musím konstatovat, že takto jsem si to nepředstavoval. Takže nakonec alespoň zde se to povedlo. Myslím překvapit a vyprodukovat něco vybočujícího.

Zbývá ještě zmínit, že ve skladbě "Åska" se objevil další host, a to AUTHOR & PUNISHER neboli svérázný strojní inženýr Tristan Shone. A je zajímavé, že jeho industriální příspěvky nijak nenarušují vlastní hudební základ, naopak dokonale souzní i s částečně melodicky pojatými kytarovými linkami. A nutno ještě pochválit závěrečnou "Phoenix V: Invocation", jakési volné pokračování "Phoenix IV: Levitation" z minulé desky "From The Gallery Of Sleep". Je to skladba plná dynamiky a zvratů, rytmické pestrosti, divoké energie i jemnějších nálad, prostě vše co NIGHT VERSES umí pohromadě. Ve výsledku tu tedy máme desku, kterou je asi nejlépe zhodnotit slovy, která si vypůjčím ze své recenze první části. Američané na nás vrhli divokou a přes veškerou komplikovanost a progresivní kreace i silně návykovou desku. Neslevili, dobarvili trochou vokálů, ale tak, že se nezpronevěřili svému stylu. Takže výsledek prostě stojí za to.