SHEEVA YOGA - Vokuhila Violence
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí pořízci HARM'S WAY na to šli vždy hlavně silově a nejinak je tomu i letos. Je zde však lehká změna přístupu, respektive žánrového vymezení. Jestliže doposud je bylo možné řadit mezi natlakovaný projev vyznávající hc kapely, páté album přináší další, byť už spíše mírnější zpomalení a ještě zahuštěnější produkci, posouvající jejich zvuk někam do sfér plnotučného sludge metalu.
Co se nijak němění, je snaha skupiny věci nijak nekomplikovat, či rozmělňovat. Album zcela nepokrytě opět útočí do plných bez jakýchkoliv úhybnách manévrů. Zahryzne se do vás jako rozzuřený pes a trhá jako smyslů zbavený. Vy jako posluchač máte možnost buď se dát na útěk anebo vytrvat v boji. V tom druhém případě vás čeká pořádný kolotoč těžkotonážních riffů, zdobících nekompromisní skladby odehrané (povětšinou) ve středních tempech.

Američané vskutku neponechávají žádný prostor náhodě, kterou by měla reprezentovat jakákoliv snaha o experimenty, byť i na ty dojde, pochopitelně v rámci jasně daných pravidel („Undertow“, „Terrorizer“, „Wanderer“). Album díky tomu odsýpá s razancí parního válce, což znamená v konstantní rychlosti a s neutuchájící energií.
Žádoucím a i poměrně nečekaným zpestřením tohoto nelítostného soukolí je skladba s názvem „Undertow“, kterou svým hlasem zjemní Kristina Esfandiari ze skupiny KING WOMAN. Duet nelítostného zemitého přístupu HARM'S WAY a psychedelie reprezentované hostující kapelou nabídne nesmírně funkční výsledek a patří i k vrcholům celé desky.
Tradičně již zamrzí, a u takovéto nahrávky dvojnásob, je opět přebuzená produkce. Ta se vám snaží vytlouct díru do hlavy a přitom by na to v tomto případě zcela bez problémů stačila jen muzika samotná a nebylo by potřeba si vypomáhat dynamickou křivkou rovnou jako dánská krajina. A pokud vám toto nevadí, vše ostatní snese i ta přísnější měřítka. Ano, v zásadě je to celkem stereotypní hoblovačka, ale těch 35 minut je vlastně tak akorát, aby to žánrové fajnšmekry už nezačalo nudit. Silový přístup tedy dokáže dobře fungovat i v nižších otáčkách a když se k tomu přidá patřičný tlak odspodu, k přehnané kritice není příliš mnoho důvodů.
HARM'S WAY opět trochu zpomalili a zahustili sound. Nekompromisní přístup však zůstává.
7 / 10
James Pligge
- vokály
Bo Lueders
- kytara
Christopher Mills
- bicí
Nick Gauthier
- kytara
Casey Soyk
- basa
1. Silent Wolf
2. Denial
3. Hollow Cry
4. Devour
5. Undertow (featuring King Woman)
6. Heaven's Call
7. Cyanide
8. Terrorizer
[video]
9. Sadist Guilt
10. Wanderer
Common Suffering (2023)
Posthuman (2018)
Rust (2015)
Blinded (EP) (2013)
Isolation (2011)
No Gods, No Masters (EP) (2010)
Reality Approaches (2009)
Harm's Way (EP) (2008)
Imprisoned (EP) (2007)
Datum vydání: Pátek, 29. září 2023
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 34:37
Studio: Studio 4, Pensylvania (USA)
Produkce: Will Yip
Dříve velmi tuhá skořápka jako by praskla a najednou jsou tu HARM'S WAY v mnohem otevřenější formě a i dříve dusivá atmosféra jako by se trochu protrhla. Ale na škodu to není, protože skupině se tím pádem daří zdůraznit energii, kterou na předchozích počinech jako by tlakovali do papiňáku. Byla tam, ale zadržovaně nervní. Na "Common Suffering" se v mnoha okamžicích prodírá ven. Najednou jsou Američané mnohem výbušnější. Pěkná porce nekompromisního hardcore to je.
-bez slovního hodnocení-
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Jorgos Lanthimos a Jerskin Fendrix jsou sehrané tvůrčí duo a hudba k filmu Bugonia je stejně znepokojivá jako samotný snímek, místy dokonce děj doslova tlačí vstříc neodvratné záhubě. Pro milovníky jejich tvorby naprostá povinnost!
Původně jsem chtěl nové MASTER´S HAMMER, jakkoliv jsou nakonec chytlaví, zpochybnit s tím, že by bývalo lepší vydat je jako AIRBRUSHER. Jenže pak jsem si AIRBRUSHER pustil znovu a... počkat? Takže nakonec podepisuji bez ohledu na to, až jak František.
Rottingchristos šéfopulos albumos čerstvos! Opäť nezávislý počin, voľne k šíreniu. Hutná polhodinka neprináša nič nové, spočiatku sa recykluje, neskôr prídu rytmy a nálady, vďaka ktorým to neznie len ako odpad z RCH. Príjemná vec k zimnému slnovratu!
Kdysi velká devíza kapely začíná být jejich největší slabinou a to, co bylo dříve jako zjevení z jiného světa - nejrychlejší chrlič slov ever - dnes kazí jinak dobrý dojem. Někdy je toho předvádění se prostě moc.
Jsem teprve na začátku a zatím velká spokojenost, i když to může působit jen jako variace na původní téma. Atmosféra skvělá, plus cením odvahu tvůrců – už po prvním díle víte že neblafují a dokáží překvapovat.
Evidentně rozděluje posluchače na ty, jež tvorbu znají a očekávali něco jiného, a na ty, kteří jejich kouzlo objevují až v poslední době a u kterých album slaví úspěch. Osobně se řadím k nováčkům, kteří si mohou jejich tvorbu užít bez předsudků.





