DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tech/BDM monštrum WORMED vydalo v marci tohto roku svoj tretí dlhohrajúci album a osobne mám z neho naozaj veľkú radosť, dnes to ale veľmi rozpisovať nebudem, keďže v zásade platí to, čo o predošlom, tri roky starom „Exodromos“ (Najprv teda k organizačným zmenám – s „Krighsu“ sa Madridčania presťahovali od Willowtip Records k Season Of Mist a novým bubeníkom sa v roku 2014 stal G-Calero. Zvyšok zostavy po starom, keďže čo funguje, to netreba opravovať, a WORMED sú navyše natoľko špecifickí, že aktuálni členovia by mohli byť aj tak trochu nenahraditeľní. Dúfam, že odchod gitaristu J.Olivera, ktorý sa oficiálne rozlúčil 13. júna tohto roku, to nepotvrdí.
Novinka má necelých 35 minút a obsahuje desať skladieb, pričom osmička „57889330816.1“ je skôr sci-fi industriálne intermezzo plné znepokojivých ruchov, podfarbujúcich zlovestný recitatív. Zvyšná deviatka prináša pre skupinu typický mimoriadne brutálny, výbušný, absolútne odľudštený natlakovaný death metal, postavený ale na veľmi technickej, komplikovanej, často pokrútenej a disharmonickej hre. Našťastie sú tieto skladby paradoxne vo výsledku skôr priamočiaro zdrvujúce a ohromujú hudbou ako takou, nie bežnému vnímaniu odolávajúcou až zvrátenou pretechnizovanosťou, ktorá ma odradila napríklad u GIGAN.
V prípade WORMED je ich zmes často strojovo, kyborgsky pôsobiacich riffov, náklepov, explózií zlovestných harmónií a niekedy skoro bolestivých disharmónií, oživených nasamplovanými, bázeň z nekonečných a ďalekých priestorov vyvolávajúcimi zvukmi fungujúcim soundtrackom k desivým príbehom odohrávajúcim sa buď svetelné roky ďaleko a hovoriacim o živých formách, s ktorými sa stretneme až v budúcnosti, prípadne k obrazom ukrytým hlboko v ľudskom podvedomí či k víziám ďalších stupňov ľudskej evolúcie. Na pôsobivosti im dodáva čistý, čitateľný, ale na druhej strane drviaci zvuk, a zbierka Phlegetonových extrémnych vokálnych registrov. Sťažnosti na „nezrozumiteľnosť“ sú neopodstatnené, BDM má znieť neľudsky, v prípade tejto bandy obzvlášť.
WORMED sú tech/BDM unikát, ich o pozíciu len tak hocikto nepripraví.
9,5 / 10
Guillemoth
- basová gitara
J.Oliver
- gitary
Phlegeton
- vokály
Migueloud
- gitary
G-Calero
- bicie
1. Pseudo-Horizon
2. Neomorph Mindkind
3. Agliptian Codex Cyborgization
4. The Singularitarianism
5. Eukaryotic Hex Swarm
6. Computronium Pulsar Nanarchy
7. A-Life Omega Point
8. 57889330816.1
9. Zeroth-Energy Graviton
10. Molecular Winds
Krighsu (2016)
Exodromos (2013)
Quasineutrality (EP) (2012)
Quasineutrality (singel) (2010)
Get Drunk Or Die Trying: Premature Burial Tour Vol.1 (split) (2004)
Planisphærium (2003)
Voxel Mitosis (demo) (2001)
Floating Cadaver In The Monochrome (demo) (1999)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 34:42
bez kompromisů
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.