TOMB MOLD nikdy neměli ve zvyku natáčet stejné desky. Od debutu "Primordial Malignity" krok za krokem ladili svůj styl od bažinatějšího OSDM směrem k techničtějším a více komplikovaným strukturám. Čtvrtá řadovka bude pro mnohé z vás překvapením, neboť Kanaďané velmi výrazně urychlili tempo svého přerodu a z plesnivé jeskyně skočili rovnou do čistých a odlehčených progresivně-deathmetalových vod.

Nyní si dovolím citovat kolegu RIPa (i když s jeho sumářem nesouhlasím na plných 100%), jenž při hodnocení předešlé desky "Planetary Clairvoyance" volil tato slova: "deska je technická, ale ne příliš. Je oldschoolová, ale jen v náznacích. Je i melodická, ale musíte trochu hledat. A samozřejmě je brutální. Tady bez jakéhokoliv kompromisu". Pokud aplikuji stejnou formuli i na aktuální album "The Enduring Spirit", jsem nucen konstatovat následovně: "deska je technická až příliš. Není oldschoolová, zbývají snad jen poslední náznaky. Je melodická do té míry, že ke hledání chytlavých linek lupu opravdu nepotřebujete. A samozřejmě není skoro vůbec brutální. Tady je těch kompromisů dost".

Ta změna oproti "Planetary Clairvoyance" (natožpak oproti hrubozrnnému debutu a mé oblíbené "Manor Of Infinite Forms") je skutečně zásadní. TOMB MOLD dělali v počátcích své kariéry čest svému jménu, jelikož dleli v plísní obrostlé kobce, kde hojně citovali ze zpěvníků průkopníků cavernous OSDM, tedy INCANTATION, stejně tak se ale nechávali inspirovat dřevní atmosférou prvotní švédské školy. Pod hladinou oldschoolové bažiny se však občas zaleskly i oblázky reflektující tvorbu starých DEATH. Už od samotného začátku bylo jasné, že tahle kapela nevydrží dlouho postávat na stejném místě, nebude jí stačit držet se zažitých postupů a dříve či později začne expandovat mimo žánrové hranice. Na "Planetary Clairvoyance" už jim ten starý obnošený kabát byl opravdu těsný, jeho švy při poslechu praskaly jeden za druhým. Na rok 2023 si TOMB MOLD pořídili zbrusu nový šat. Jest zhotoven z jemné kůže, střižen dle aktuálních módních trendů, leskne se slušivými flitry až uši přecházejí. Stará rašelinou zbrocená kutna zůstala navěky pohřbena v plesnivém sklepě. Je jasné, že tohle album bude příznivce TOMB MOLD rozdělovat na dva tábory.

Já sice působím v tom prvním, oldschoolovém, kde vlaje vlajka s covery "Manor Of Infinite Forms" a "Primordial Malignity", pod rouškou tmy si ale občas odskočím do druhého tábora, tedy do toho progresivnějšího. Přiznám se, že taková "Will Of Whispers" mě skutečně baví, líbí se mi vzdušné atmosférické pasáže načichlé pozdnějšími CYNIC, jež hezky kontrastují s drsnějšími nástupy i košatými melodiemi. Posluchač si okamžitě vybaví receptury kapel typu AFTERBIRTH, BLOOD INCANTATION a nebo DECREPIT BIRTH, jejichž přechod od OSDM na "...And Time Begins" směrem k technickému "Diminishing Between Worlds" proběhl shodou okolností podobně radikálně. Jsem rád, že v tracklistu stále jsou i trochu ostřejší položky jako "Angelic Fabrications" nebo "Flesh As Armour", nicméně i ty působí ve srovnání se skladbami z prvních dvou desek až příliš krotce a bezkonfliktně, posluchač se jednoduše musí smířit s tím, že ten zatuchlý jeskynní odér INCANTATION je nenávratně pryč. Dokonce i kdysi výstavní táhlý growl Maxe Klebanoffa působí sušším a subtilnějším dojmem než na starších nahrávkách. Nejvíce si to uvědomíte při závěrečné výpravné ukolébavce "The Enduring Spirit Of Calamity", kde kanadské trio notně popustilo uzdu své fantazii a na ploše skoro dvanácti minut rozjelo mimořádně odlehčenou instrumentální exhibici. Pokud by mi někdo řekl, že tohle je skladba od TOMB MOLD, s největší pravděpodobností bych mu věnoval soucitný úsměv.

TOMB MOLD odstartovali novou etapu své existence a ne každému tahle změna bude po chuti. Košatá, atmosférická a do progresivně-technických vod hozená deska se poslouchá vcelku příjemně, nicméně mnohdy působí až příliš roztříštěně a nesourodě. Osobně mi nevadí, že Kanaďané zabrnkali na přístupnější notu, o poznání hůře ale snáším to, že zcela zanevřeli na svou plesnivou, obhroublou a násilnou minulost.