Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Historie nedává záruky". Tahle fráze platí v dnešní době snad víc než kdy jindy. Spoléhat na stav věcí a věřit, že svět se bude točit podle nějakých pravidel, to je dnes projev snad jen toho největšího optimismu. Ale pokud se zadíváme směrem SOEN, zde ještě zůstávají značné jistoty. Můžeme si být totiž jisti, s jakou hudbou tahle švédská parta přijde, co a jak dokáží na své nástroje předvést, že si ohlídají, aby i zvuková a produkční stránka měla náležité parametry a v neposlední řadě víme s jakým typickým hlasovým projevem a frázováním nás oblaží Joel Ekelöf. A v podstatě přesně v těchto intencích přišlo album "Memorial". Očekávané, plně korespondující se stylem skupiny, ale též snad až příliš předvídatelné. Právě ohledně tohoto termínu se pak láme chleba, je to ta hranice, která zřejmě oddělí nadšené fanoušky od těch, kterým nové album tak trochu nenaplnilo očekávání.
Přestože jsem si s hodnocením alba dal slušně na čas, nakonec toho v podstatě nemám tolik co napsat. SOEN jsem měl vždy rád, od jejich začátků tak trochu parodujících TOOL přes vrcholné období plné vlastní invence a emotivní síly, až po současnou trochu přímočařejší riffově melodickou tvář. A přesně takové je nové album držící lajnu a logicky navazující na svého předchůdce. Jenže i po důkladném vstřebání cítím z "Memorial" jistou pachuť sebevykrádání. Je to tak trochu jako tribut sebe sama. Třeba taková "Icon" nebo "Fortress" by spíš pasovaly jako bonus k minulému albu "Imperial", protože jsou střižené přesně podle jeho mustru. Skladby tvrdě důrazné, přesto se silným náladovým podtónem. Současně jedny z nejlepších na albu.
A teď je možno polemizovat, zda je to na škodu, nebo naopak dobře. Rozhodnutí ať si udělá každý sám. SOEN prostě protentokrát sáhli po jistotě, zvolili osvědčenou šablonu a formu, kterou perfektně ovládají a co se provedení týče, není jim díky tomu co vytknout. A vlastně i po kompoziční stránce není album možno příliš kritizovat. Skladby jsou příjemně učesané a nakonec i dostatečně pestré. Už mnohotvárný otvírák "Sincere" napoví, že to nebude jednotvárná jízda. Vzletná "Unbreakable" je střídána údernější, přitom místy hezky náladovou "Violence". Ostře řezající "Incendiary" se překlápí do náladové pasáže, až nakonec přejde v příjemně melancholickou "Tragedian". SOEN tohle prostě umí, stačí jim jen lehce změnit tempo a aranži, a najednou jsou v jiné výsledné poloze. A pro finální zpestření je tu "Hollowed" s hostující zpěvačkou Elisou, opravdu parádní duet se silnou nosnou linkou. Zde skupina předvádí svůj cit pro pěkné melodie v plné parádě. Ale závěrečná balada "Vitals" jako by v sobě nesla trochu té pompézní hitovosti, jakou se kdysi proslavili BON JOVI nebo AEROSMITH. Vím, možná je to trochu přitažené za vlasy, ale ten táhlý refrén u mě prostě podobné asociace spustil hned při prvním poslechu a opakováním se nikterak nevytratily. Originální síly balady "Lucidity" z alba "Lykaia" prostě dosaženo nebylo. Snad i proto, že Ekelöf tak trochu tlačí na pilu. V těchto vypjatějších polohách jde jeho projev do celkem všední polohy a vytrácí se jeho příjemně sametová barva hlasu.
Tak jsem vyjmenoval asi to hlavní, proč je současná deska SOEN, jak říká klasik (a kolega Darkmoor), v pohodě deskou. Já bych chtěl trochu víc, emotivní sílu a propracovanost, jakou mělo album "Lykaia". "Memorial" má posluchačsky vstřícnou melodičnost i riffovou údernost předchozího počinu "Imperial". Ne, není to špatně, SOEN mají právo dělat si hudbu podle svých představ, a je to stále výborně složená i interpretovaná hudba, která si drží osobité vyznění a příjemnou dotaženost. Jen to zřejmě není hudba dokonale podle mých představ. Ale to už bude jen můj problém. Protože tohle album musí díky svým kvalitám přinést radost spoustě posluchačů. Takže v pohodě.
Album, které rozvíjí a dál rozpracovává údernost i vstřícnou melodičnost předchozí desky "Imperial". A díky svým kvalitám musí přinést spoustu radosti svým posluchačům.
Datum vydání: Pátek, 1. září 2023 Vydavatel: Silver Lining Music Stopáž: 43:01
JINÉ POHLEDY
Arrow
8 / 10
Po prvotnom dojme v duchu zas tu máme to isté v blede modrom, sa mi novinka SOEN dostala celkom pod kožu. Svieže riffy, perfektný zvuk a energia sálajú z každej skladby. Je vidno, že remeselne je kapela na vrchole a album je korunovaný skvelým vokálom, ktorý definitívne našiel svoju tvár a originalitu. To sa dá zovšeobecniť na celú kapelu. Nezostáva mi len potvrdiť verdikt ostatných, že takto má znieť moderný progresívny metal. SOEN sa stávajú známkou kvality a verím, že im to aj vydrží.
19. listopadu 2023
Rudi
8,5 / 10
Mám takú teóriu, že súčasnú štúdiovú podobu SOEN ocenia viac tí fanúšikovia, ktorí Švédov s ukrajinským basákom videli v poslednej dobe naživo. Mne sa to podarilo minulý rok pri dvoch festivalových a jednej klubovej príležitosti a o to viac si vychutnávam aj túto novinku. Toto je presne tá poloha, ktorá kapele najviac sedí. Komfortná zóna, ktorá, podľa môjho názoru, nemôže omrzieť. A teším sa, že sa nám už takmer podarilo zadeliť recenziu bez spomenutia TOOL alebo OPETH. Tak snáď pri najbližšom albume. Aj ten bude výborný.
14. listopadu 2023
Shnoff
8 / 10
Profesura, ale furt v pohodě. V tomto směru s kolegy souhlasím. S Noisym rád, s Darkmoorem nerad. Na mě nejvíce zabírá čtvrtá "Fortress". V případě předchozí desky na mě zabíralo úplně všechno. A to je asi ten rozdíl.
14. listopadu 2023
Darkmoor
7,5 / 10
Že jsou SOEN už nějakou dobu zacyklení v zajetí vlastního skladatelského kruhu, o tom není pochyb. Těžké riffy, velké melodie a fenomenální vokál, zbytek pak záleží na tom, zda se pro aktuální desku tenhle mix povede ukočírovat. A na „Memorial“ to špatně rozhodně nedopadlo, protože SOEN baví o něco víc, než na předchozí nahrávce „Imperial“. Letošní zápis sice obsahuje především naprosto strhující začátek v podobě trojbloku skladeb „Sincere“, „Unbreakable“ a „Violence“, k nimž lze připočíst ještě neméně kvalitní titulku a třebas „trochucountry“ baladu „Hollowed“, avšak ani zbytek alba, byť už přece jen zředěnější, žádnou ostudu nedělá. Takže nic nic, stále dobré je to.
14. listopadu 2023
ZE SHOUTBOX-u
Shnoff
Rudi je nadšen, Noisy zklamán. Já jsem mezi mlýnskými kameny. Není to zdaleka tak strhující jako "Imperial", ovšem mírně profesorský výkon si SOEN dovolit mohou. K recenzi se asi nikdo nepohrne, tak střelím body rovnou sem. Za MI i přes výhrady asi 8/10.
Středa, 6. září 2023
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
dzuso
8 / 10
Áno komfortná zóna, príjemné vypočutia a pár silných hitoviek navyše - Unbreakable, Hallowed, Violence... Čiže opäť spokojnosť.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě drhnou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.
Nový singl z černopáteční edice je postaven na totožné (!) melodii, jíž vládne i skladba "Maleficus Geminus..." z posledního alba Kladivářů. Minimálně je tedy zjevné, že kapela už se ani nevykrádá, a už to tam prostě práská znovu. Podlé nebo geniální?
Vážení přátelé, ano. Naposledy jsem zálibně roztáčel CD těchto Dánů v roce 97 a jako by neuplynul ani rok - na jejich i na mé straně. Nasraností sršící death/thrash hobluje, jak kdyby pánům bylo 21. Přes drobná melodická zvolnění kope KONKHRA do vajec.
Technicky ide o debut, no je zrejmé, že po 37 rokoch kariéry má ex-basáčka PIXIES jasno v tom, čo a ako. Skvele zvukovo zaranžovaný, no krehký alt-rock sa spolu s doskami Kim Gordon a Beth Gibbons zaradí k výrazným tohtoročným albumom od výrazných žien.
Halucinogenní žesťový rituál z londýnského pekla. Temná postmetalová instrumentální bestie, který se opírá hlavně saxofon a rytmiku. Tyto dva elementy tu spolu opět fungují bravurně a to ostatní méně výrazné křoví kolem, celku prospívá.