MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Srovnání s Gorguts u mě dopadá přesně naopak, než u kolegy níže. Gorguts na svých deskách (typicky Colored Sands) míchají často nefunkční vlivy, a dopadá to tak, že vybrané pasáže jsou super, ale skladby jako celky často nedávají smysl a někdy mě přímo iritují tím, jak dokáží zničit super nápady nějakou odlehčenou funky pasáží, která se tam vůbec nehodí a devalvuje celou skladbu. To Ulcerate jsou skladatelsky rozhodně soustředěnější a jde jim o soudržný koncept, ne o to naházet do skladeb co nejvíc různých bizarních kombinací žánrů, aby to bylo jakože avantagardní. Za mě tedy Ulcerate rozhodně lepší než Gorguts. Konkrétně tahle deska je melodičtější než předchozí, má nejširší paletu výrazových prostředků, zároveň ale asi nejvíc ze všech drží pohromadě a dává smysl jako celek (tohle byl problém u poněkud horkou jehlou slepeného Everything is Fire). Takže za mě souhlas s hlavní recenzí, včetně číselného vyjádření.
S Ulcerate mi pomalu dochází trpělivost. Ano, po předchozí neprostupné desce přišli s přehlednou vzdušnější produkcí, které obětovali kus dosavadní hutnosti, což nemusí být na škodu, ale skladatelsky trpí na to samé co předchozí desky. Ulcerate mají svůj brand, umí na jedničku skládat jednotlivé pasáže, díky famózním bicím dokáží operovat v širokém dynamickém rozsahu. Ale napsat desku, která by byla víc než majestátním temným monolitem™ neumí. Jejich skladby totiž postrádají rozmanitější harmonický pohyb. I ty nejchaotičtější pasáže jsou svázané postupy, které si objevili pár alb nazpět. U skladeb nezažívám "wow" momenty jako třeba u Gorguts. Nejsou vypointované, prostě začnou, prodělají pár dynamických změn, a skončí nějakým kilem v pomalém fade-outu. Opakovaný poslech je už jenom úmorným svědectvím téhož mustru, jehož vrchol proběhl na zápisu Vermis. Ulcerate se bojí opustit svojí smrtelně vážnou (čili už vyšeptalou až směšnou) grimasu. Je pokaždé smutné pozorovat odsun někdejší avantgardy do konzervativních pozic. Raději bych je viděl svůj kdysi tak působivý styl dál rozvíjet.
-bez slovního hodnocení-
Ulcerate su zvlastny death metalovy fenomen... vzdy, ked vydaju novy kotuc, tak tomu vacsina capne vysoke hodnotenie, i ked ani nevie preco... ja si zase po iks vypocutiach z albumu nemapatam ani makke f, ale dam si ho zase s rovnakym vysledkom a vlastne naco tu spekulovat, death metalove "pasmo" dnes asi nik lepsie nerobi...
Nie, nemám pocit, že toto by bolo niečo poslucháčsky prístupnejšie ako ostatné albumy v diskografii. Ak áno, bavíme sa fakt o malých detailoch. Súhlasím však, že Ulcerate vydali kompozične veľmi zrelú dosku, ničivý emocionálny valec, ktorému treba obetovať veľa času. Či je to ich najlepší album povedať neviem, chcelo by to opakovanú podrobnú analýzu a porovnanie napríklad s Everything is Fire.
aktuálne po niekoľkých prvých pár vypočutiach tak 7,5/10 ale mám pocit že sa to ešte trošku vyšplhá.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nehorázny valec. Naozaj neviem, čo by som tomu mal vytknúť.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
U mna absolutorium. Najpristupnejsia a najchytlavejsia nahravka Ulcerate.
Pecka. Půl bodu si nechám na příště :-)
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.