DVA - Piri Piri
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Tak jsem se nakonec po letech odvážil a po skladbě Bastards jsem chvilku uvažoval o trojce s tím, že si to už nikdy nepustím, ale jsem hodnej a dávám horší čtyřku s tím, že si to už nikdy nepustím. ;-)
-bez slovního hodnocení-
Album hodnotim tak za 7-8, ale ked vidim tie jednotky a dvojky tak prihodim ;-) Chvalim Robov vyzrety chraplak.
Album je v pohodě a baví mě. O 15 minut kratší, tak by bylo ještě lépe.
po skoro tyzdenom pocuvani si nemozem pomoct ale je to vyborny album
myslel som ze dam aspon 6 bodov, ale s kazdym posluchom to klesa a klesa. Je to este horsie ako Bloodstone And Diamonds
-bez slovního hodnocení-
Po vypuštění prvních singlů jsem se fakt bál, že to bude totální propadák. Není, ale zároveň to není ani nic skvělýho. Zvuk je super, o tom žádná, nicméně po posledních třech deskách, který byly kvalitativně na vrcholu, to jde fakt dolů. Rozdíl je i v počtu skladeb - takových 5 ubrat a bylo by to mnohem lepší. Robb tady hodně cílí na politický témata, zároveň se snaží vracet k počátkům MH, ale ne vždycky mu to vychází. Jsou to moji oblíbenci, takže je jen tak nezavrhnu, nicméně určitý zklamání v téhle desce rozhodně je...
Veľmi necharizmatický materiál. Skrátiť to o dobrých 20-30 minút a uvažoval by som o 7,5 - 8/10
-bez slovního hodnocení-
Prvé vypustené ukážky predpovedali hotovú katastrofu. Som rád, že sa obavy o nízku kvalitu novinky týchto veteránov nepotvrdili. Síce sa tu nachádzajú aj nezáživné veci, ktoré by mali byť rukou producenta (keď už nie priamo Flynnovou) vystrihnuté (Bastards, Razorblade Smile, Eulogy, či California Bleeding), ale "Catharsis" má aj svoje silné momenty, hlavne v skladbách ako Volatile, Catharsis, Beyond the Pale, Hope Begets Hope, Heavy Lies the Crown, Grind You Down a vypichol by som ešte nádherný slaďák Behind the Mask postavený na akustických gitarách. Čo si zaslúži ešte pochvalu, sú výborné gitarové sóla pána Demmela. Takže suma sumárum, novinka narástla po týždennom počúvaní na pekných 7/10 a najhorším albumom Machine Headu pre mňa naďalej ostáva "Through the Ashes of Empires". K tomu pridávam jeden bod za výborné bonusové DVD s dvojhodinovým koncertom, ktoré je veľmi príjemnou pridanou hodnotou pekného digipacku.
pár dobrých skladieb ale inak nuda
Žádnej děs a hrůza, jen klasickej NB konzum no..
festival nevkusu
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.