Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dekadentní disso DM večírek pokračuje, šampus a sperma tečou proudem, zatím se za oknem jako hnisavé boláky vynořují siluety hladových, frustrovaných a vzteklých. Vevnitř neví, ale začínají tušit. Svět pod povrchem doutná. Každou vteřinu může explodovat.
Nová deska má být hodně heavy, avizovali američtí TOWER a tak se i stalo. Oproti přímočarému předchůdci je košatější v aranžích, nevzdává se však silných nosných motivů. Příklon ke gotice a nenápadný, avšak zřetelný vliv new wave rovněž velmi chválím.
Vše formálně v pořádku a bezchybné (Češi!). No jo, ale nějak se na to nedokážu (zatím?!) emočně napojit tak, jako na minulou parádní desku. A to jsou ty záležitosti mezi nebem a zemí, které nejdou odůvodnit a prakticky ani popsat. Čím to je, čím to je...?
Svůj živák mají venku taky zasloužilí američtí thrasheři HEATHEN. A buďto tak skvěle hrají nebo se následně studiově kouzlilo, protože zpívají i hrají naprosto bez chybičky. Ale takové už jsou dnešní živáky a spolehnout se můžete jen na osobní zkušenost.
Nové album DRUDKH patří v rámci jejich diskografie k těm méně nápadným. Charkovští drží standard, nicméně tentokráte jejich atmosférickému BM chybí ono pověstné "něco navíc". Tím myslím třeba srovnatelnou skladbu, jakou byla "November" na minulé desce.
Jednočlenný post-blackový projekt s neposednou rytmikou. Chilan Jorge Cisternas má evidentně rád FALAISE, DEAFHEAVEN a zejména pak odlehčenější, hravě-nostalgické polohy ALCEST. Bohužel má ale sklony být až příliš sentimentálním, hodně cukrovým hošanem.
Angličané znovu doručili slušnou diplomovou práci na téma "švédský melodický black metal v letech 1993-1999". Okamžitě si vybavíte kapely typu DAWN, VINTERLAND, NOCTES a samozřejmě DISSECTION. Vysedávání v první lavici se NINKHARSAG vyplatilo.
