ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vyborne heavy album roku 2014 a vy to viete, dochodcovia dokazali aj v 60-70-ke toto nahrat. dakujem
Docela se to dobře poslouchá, až na pár písniček se mi to docela líbí.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Překvapivě výborná nahrávka. Zpočátku pochyby, ale zraje jak dobré víno. Rozhodně jí prospívá poslech na co možná nejlepších zařízeních. Nevím proč, ale mám to tak.
Metalový svět se pro mě dělí na období před Painkillerem a po něm; v době vydání desky bylo logo Judasů vyleštěné do vysokého kovového lesku, bohužel však naposled. Po Angel of retribution lesk trochu zmatněl, ultranuda Nostradameus dokončila úplné ztmavnutí. JP jsou základním kamenem heavy metalu, takže jsem novinku pochopitelně netrpělivě očekával. Říkal jsem si, že to bude něco ve stylu Halfordova Made of metal, solidně našlapané sólovky. Jenomže bohužel ... jak jsem nemusel a nemusím Turbo, Jugulator a Demolition (přestože T. Owens je jinak skvělý zpěvák), které považuji za velice slabé, tak proti tomuhle jsou to super fláky. Kromě pár skvělých sól, které mně zaujaly (Dragonaut, Halls of Valhalla) prostě a jednoduše nic. Na Angel bylo několik klasických judasovských skladeb, tady nic (no, snad začátek Metalizer). Halfordův ječák je v pekle a zbytek při dnešní technice vytvoří kdejaká okresní metalová banda. Chtěl jsem dát aspoň trojku, vzhledem k legendě, ale i to je moc, takže bez hodnocení, protože tentokrát nevidím jediný důvod, proč si pořídit originál, bohužel...
nuz nahrat album podla toho, co ocakavaju fans, sa rovna umeleckej samovrazde, ale JP to ustali so ctou... v porovnani s Nostradamom je novinka chudobnejsia na vyraznejsie napady... rezignacia na akykolvek progres v pripade kapely ako JP urcite zamrzi, ale pocuva sa to velmi prijemne, ak ste ochotni tolerovat Robovo vokalne trapenie (az na par svetlych vynimiek)... album je dost monotematicke, preto ako najlepsia vec vyznie zaverecna nadhera Beginning of the End... ak ma byt toto ich posledny album, je to pekna bodka za uzasnou karierou... Priest Forever!!!
Tomuhle albu jsem dal čas a počáteční zklamání nahradilo uspokojení. Nezdá se to, ale ta deska v sobě skrývá víc, než se zdá. Tentokrát Judas Priest sice nepřišli s ničím novým, ale pokud je to jejich poslední počin (a vzhledem k jejich věku a neuvěřitelně dlouhé existenci kapely tomu všechno nasvědčuje), tak je to pochopitelné – Judas Priest se rozloučili klasickým albem. A taky přihodili pár dalších skvostů ke svým nesmrtelným flákům – především Halls Of Valhala a Battle Cry.
-bez slovního hodnocení-
Pustite si postupne Painkillera, Jugulatora, Demolišona, Angela a Nostradama......a potom unaveneho Redeemera. Nebe a dudy!
Čistokrevná, poctivá šestka. Žádný opus magnum, žádný průser. A ten zvuk je mi sympatický.
-bez slovního hodnocení-
Toto je pre mna obrovske sklamanie. Nuda a nuda.
-bez slovního hodnocení-
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





