TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nemohu si pomoct, minulé album mi přišlo tak nějak více kytarovější, více Stratovarius svojí rytmikou. Chce to ovšem odvahu jít si vlastní cestou, Stratovarius jsou tak bez nadsázky nyní nová kapela a velice zajímavá! Vždycky jsem měl slabost pro Jensovy klávesy, nádherně do alba zapadají, Mattias vyšívá sóla i riffy jako starý mazák, songy jsou úderné, energické, nový bicmen je prostě jiný, než Jörg a budu si asi muset zvyknout, ale kapela šlape jako švýcarské hodinky. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že minule měla výraznější, zapamatovatelnější songy.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Konečně! Probuzení starých Stratovarius. Suverénně nejlepší album od dob Elements. Neskutečně svěží speed metalová nahrávka. Rozhodně jedno z nejpříjemnějších a největších překvapení v albovém roce 2013. Všechny skladby splńují to, co si od pořádného melodického metalu můžeme přát. Už dlouho se mi nestalo, abych si nějaké album Stratovarius vychutnal s takovou chutí, jako právě Nemesis. Skvělé album.
-bez slovního hodnocení-
Po poslednych nemastnych neslasnych albumoch mozem povedat - bavi to. A to velmi. Ale 10 si radsej este odpustim
-bez slovního hodnocení-
Tedy na rozdíl od alb Polaris a Elysium mě tohle dost baví. Abandon, Unbreakable, Fantasy, Dragons, ale i ty ostatní se dají.
Stratíci - stará láska, dávno zapomenuta, jinýmy styly vytlačena. Zaznamenal jsem, že to vyšlo, ale nesháněl bych se po tom. Stačilo mi vidět obal a měl jsem dost. Ze všech možných stran slyším "fakt si to pusť, není to špatné" a mě to nedalo... No a teď netočím nic jiného :) Je to skvělé. A to že hodně. Hlavně proto, že tento Stratovarius nezní jako Stratovarius s Tolkkim. Nejlepší písně - Out of the fog, One must fall a Unbreakable. Zbytek šlape perfektně, snad jen Fantasy je vata a v Dragons se moc opakuje refrén. Vždyť mi se líbí i ta diskotéka Halcyon Days - až tak mě fini na Nemesis baví ;)
Sorry, ale tohle prostě nedám do konce, abych nezíval nebo se nešklebil...zaplať-satan za mp3/flac, protože tohle cd si koupit, tak si ho po poslechu omlátím o hlavu.
Ein Kessel Buntes pro těžce pracující.
Len idiot si pustí album viac ako tri krát, keď ho nedopočúva dokonca ani raz na tie tri pokusy -)))
...8 krat som to pocuval a vzdy len do ploky. Nudi to jak svina
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.