OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Graficky opäť parádne spracovaný vinyl, no hudobne žiadny posun, len pokračovanie na "Umění strachu" započatej ceste. Možno práve kratšia stopáž materiálu (ako ktosi spomenul) zabránila sklamaniu...
-bez slovního hodnocení-
Ale jo, stále kvalita. Ovšem oproti Umění strachu nebo ještě více debutu je to takový víc profesorštější (pokud se dá tenhle přívlastek v rámci stylu použít). Nějak se z toho tak trochu vytrácí živočišnost...
Paráda: 09/10 01.03.2016: Ale prd, čista 10/10
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jestli jest někdo, kdož aktuálně pochybuje o momentální existenci skutečné thrash metalové kapely v naší vlasti, račte mu prosím sdělit toto magické slovo: "LAHAR" ! Klukům z kapely, ačkoliv je osobně neznám, přeji aby jim to dlouho vydrželo, jelikož tohle má smysl i hlavu a patu !
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Myslím si, že recenzent mohl pár bodů přidáti. Taková kvalitní thrashová alba často nevycházejí a v rámci našeho blbince zvaného ČR už vůvec ne. Nejlepší skladba je "Oheň", avšak ostatní písně jsou taktéž parádní. Neskutečná apokalyptická thrashová jízda. Jen tak dál. SUPER!!!
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.