SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdy to zní opravdu neohrabaně, nicméně materiál je tradičně kvalitní.
S Blazem to jde od alba The Man Who Would Not Die pomalu kvalitativně dolu. Tohle prostě už není zdaleka tak dobré. Na albu vyčnívá jedna parádní věc - One More Step
v prvom rade, Blejzika mam prevelice rad, ale tymto pocinom mi vela radosti nenarobil... predosle dva albumy boli fenomenalne, zivo si spominam, ako ma pri prvom pocuti Promise and Terror rozmazal po obyvacke... po vyhadzani kvalitnych muzikantov z kapely a prichode no name typkov pozhananych z roznych kutov youtube na nas Blaze vytasil nahravku, ktora znie ako uponahlane a nedotiahnute demo... hudobne aj textovo pokles o dve-tri triedy, mizerna az ziadna produkcia, no hroza des... zopar vkusnych napadov sa urcite najde, ale kym ostatnych dvoch dosiek som sa nevedel nabazit, do pocuvania novinky sa musim vyslovene nutit... originalku si sice poslusne zakupim, ale na policke bude iba zbierat prach, kym sa mi v prehravaci budu tocit TMWWND a PaT...
Neviem preco ale na Blazeho som mal vzdy slabost. Kto vie ten vie! Super skladby Black Country, titulna vec, Dimebag, Fighter alebo Difficult. Cele album sa velmi pohodovo pocuva preto za 8,5
-bez slovního hodnocení-
Blaze je frajer!!!!! Opat trefa!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Skutočne dnes už len málokto produkuje tak pocitivé metalove remeslo ako Mr. Bayley a spol., vysoká bodová známka je v tomto prípade samozrejmosťou.
Dost mi vadí zvuk, zejména škopky zní občas vážně buransky, navíc je tu oproti předchozím dvěma deskám dokonce i pár nudných písniček. Na druhou stranu ovšem opět několik bezva šlupek, tak nevím:o). Blaze mám rád, dáme nadprůměrno.
všetko mu to žeriem aj s navijakom....Blaze je kráľ súčasného heavy metalu.
Musím sa priznať, že po prvom vypočutí som si povedal...je to divné, je to slabé...má to divný zvuk, divnú produkciu...ALE....dnes sa musím Blazeovi ospravedlniť za to, že som spočiatku označoval tento skvost ako sklamanie roka...naozaj nie...One More Step, Dimebag - zimomriavky a ďalších 8 skvelých songov...+absolútne skvelý koncert v KE....a absolútna úprimnosť z každej jednej noty....všetko mu to žeriem...
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





