BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Pohodička, nechápu ten hejt...
-bez slovního hodnocení-
Tak a idem sa rozpisat... Po mnozstve pocuti musim konstatovat, ze Queensryche sa nadalej valaju v bahne bezmocnosti z nedostatku tvorivosti... Na albume sa najde zopar podarenych momentov, ale treba ich hladat lupou a su skor dielom nahody ako zamerom... Doska sice len tak lahko neomrzi, ale je to sposobene najma absolutnou nevyraznostou a nesurodostou materialu... Fosne ako The Warning, Rage for Order, ci Operation: Mindcrime sa tiez neopocuvavaju, ale na nich je vyraznych momentov zo desat v kazdej skladbe!!!... Neviem, pre koho tocili Queensryche toto album: 1) pre dlhorocnych fanusikov urcite nie, lebo ti s hrozou novinku smaria do kosa / zmazu z harddisku a pustia si radsej Roads To Madness 10x za sebou 2) pre novych fanusikov tiez urcite nie, lebo tymto paskvilom si ziadnych neziskaju 3) pre seba samych takisto urcite nie, pochybujem, ze chlapci mali odvahu si vypocut vysledny produkt pred vypustenim na trh Ano, skladby ako Retail Therapy, Broken alebo Big Noize maju daco do seba, ale clovek sa musi vyrazne nutit do toho, aby sa mu pacili a o tom by muzika rozhodne nemala byt... Over and out, thanx but no thanx, Queensryche...
Velmi zaujimave, experimentalne a hlavne odvazne album od tejto legendy. Po prvom vypocuti som si mylsel ze to je snad zart ale po dalsich 4 vypocutiach som zistil ze je tam neskutocne mnozstvo napadov a melodii. Skladby ako Get Started, Got it bad, Hard Times ci Big Noize alebo I Believe ma chytili hned. Pre mna je Dedicatted to Chaos ovela zaujimavejsi ako ich posledne 2 albumy . Hodnotim velmi vysoko aj hlavne kvoli spominanej odvahe kapely natocit nieco take......
-bez slovního hodnocení-
Nebýt dojáku "Around The World", dal bych plných 10/10. každopádně album má šťávu a především hodně melodií a nápadů, taky hodně experimentů, zároveň tomu člověk musí dat víc poslechů, takže se to neoposlouchá, spíš naopak. Kevšemu tradičně kvalitní a dobře slyšitelná BASA ;-) takže s touhle deskou fakt nemám problém. Jinak mě oslovilo hodně skladeb, každá má něco, ale dávám extra super pochvalu "Retail Therapy"
Pokojne plynuca nahravka, ktora sa dobre pocuva no zaroven je viac vrstva, takze som velmi spokojny.
Zatial takto:
Bohužel. Je to moc velký umění:)))
joj nudné... škoda
Muzikansky vytříbené, s podmanivou atmosférou(koho to nepodmaní, ať si trhne), respektuji a užívám si jejich rozmanité cesty.
Vzdy som to vravel ze bez DeGarma niet cesty......sorry ale ja uz s touto kapelou koncim!!!! U mna skocili OM2.....toto uz ani nebudem komentovat......
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.