BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ak by bolo mozne, udelil by som 10.5 boda. Nakolko je z mojho pohladu "dvojka" o cosi, subjektivne lepsia a to vdaka nesmrtelnym hymnam ako I want out, Eagle fly free a titulnej skladbe.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Klasike sa neda dat menej...
.....ach ten spev....povedal vychyreny odborník pán JP. Mr. Kiske je zly spevák? Vazne Judasku? ....... Nno nic zasmial yom sa po obede. 10 bez debaty. Kultový album
trochu lepsie
Keeper II. má oproti jednotke ďaleko lepšiu produkciu a skladateľsky tu kapela dosiahla jeden z vrcholov. Moja najoblúbenejšia pieseň na albume je "Eagle Fly Free", absolútna povinnosť na koncertoch a jedna z top piesní Helloween. Smele ju nasleduje "We Got The Right" kde sa Michael Kiske vyřádil dokonale. Úžasný vokál čo tu predvádza a krásne melodické linky. Pre takého Andiho Derisa naprosto nedosiahnutelná pieseň. Do tretice speed metalový skvost má názov "March Of Time". Tu už sú slová zbytočné, treba sa len ponoriť do jednej z top skladieb speed metalu. I Want Out - bez debaty najväčší hit kapely a pecka ako prasa. Akurát mám pocit, že jej trochu uškodilo to množstvo cover verzií. Spomenúť musím aj trochu kludnejšie ale tiež zaujímavé kompozície "Dr. Stein" a "You always walk alone". Celkovo krásne album.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Velmi povedená deska, u které je i po letech slyšet kvalita a um celého tehdejšího seskupení Helloween. Pro mě "Keeper Of The Seven Keys - Part II" patří mezi tři nejlepší desky (velde "Better Then Raw" a "The Dark Ride") za celou historii kapely.
Né nejlepší album Helloween, né nejlepší album žánru, ale nejlepší album všech dob!!!!
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.