THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Promińte mi, ale tohle je tak kurevsky dobré album, až to není možné. Jedna z nejlepším metalových nahrávek všech dob s neopakovatelnou atmosférou. A mě osobně to střídání temp skladeb nikdy nevadilo, spíš to celou nahrávku příjemně ozvláštnilo. Totální Masterpiece!
-bez slovního hodnocení-
kultova nahravka, ta atmosfera je fakt pohlcujuca... ale Iced Earth maju aj lepsie dosky, tuto vec som nikdy nekriticky nezboznoval...
Chvala chvala chvala ponura nalada tohto albumu je neopisatelna a napady akoby by ich Schaffer z rukava sypal a sypal
Dokonalosť.
Opravdovy metal
Pravdepodobne najlepšie power-metalové dielo 90-tych rokov.
fantazie
Famózní materiál, který je ještě vylepšen naprosto zdrcujícím zvukem a pekelně nasranou atmosférou. Burnt Offerings (s výborným "duetem" Barlowa a Schaffera), Last December a zejména Dante's Inferno - nezapomenutelné pecky. O chloupek raděj však mám předcházející desku Night Of The Stormrider ještě s Greelym u mikrofonu.
Nadherne album ktore nema slabe miesto. Aj po rokoch ma to album neskutocne caro a jednoducho sa to neda opocuvat! Pecky ako Burnt Offerings, Last December, Diary ci Creature failure alebo samozrejme Inferno robia tento album klenotom na metalovej scene! Pol bodika stahujem kvoli tomu ze k uplnej dokonalosti mi tu chyba klasicka balada.......aj ked Pierced Spirit je balada ale vzhladom k tomu ze nema ani 2 minuty ju skor povazujem za intro k Dantes Inferno.........
Pravděpodobně se jedná o nejtvrdší a nejtemnější album Iced Earth, které neskutečně nakopl příchod Pana zpěváka Matthewa Barlowa. Nebýt posledního songu Dante´s Inferno, konstatoval bych, že se jedná o nadprůměrné power metalové album (místy až s prvky thrashe), avšak to, co odehrává v závěrečném 16 - minutovém opusu je neskutečná paráda! Jedna z nejlepších takto rozsáhlých skladeb co znám, která ani chvíli nenudí (nemá šanci), k níž bych ještě dodal, že na Alive In Athens zní ještě lépe (díky Barlowovi) - je to skutečné Peklo (v tom nejpozitívnějším smyslu). Druhé nejlepší album Iced Earth (po Something Wicked This Way Comes)!
Tohle album se vymyká normálu. Těžko vypíchnout jednotlivé skladby, všechny jsou perfektní, ale přec jen, úvodní nářez, závěrečný megaopus a hlavně nálož Creator's failure jsou o maličko lepší, než ostatní. Tak jako tak, plný kotel.
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.