BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klasický heavy metal v súčasnosti asi ani nemôže ponúknuť viac, ako ponúka na tomto albume.
-bez slovního hodnocení-
Mě se to prostě nelíbí
-bez slovního hodnocení-
Minulá deska byla opravdu parádní a čekal jsem, jestli na ní Blaze dokáže navázat. A musím říct, že bohužel ani zdaleka ne. Intenzivní to je, ale nápady a melodie se tentokrát nějak nepovedly :-(
U mě druhé nejlepší Blazeovo album! Heavy metal jako řemen! Už mi nezpůsobilo tak příjemný šok jako album minulé (jednoznačně nejlepší), ale laťka kvality je stále zatraceně vysoko (oproti předchůdci jen o chloupek níž). Je zajímavé, jak zpěvák s tak omezenými hlasovými schopnostmi dokáže dodat hudebnímu materiálu takový náboj ... Oceňuji zejména závěr alba. Nejlepší skladby: Watching The Night Sky, 1633, jednoduchá a přesto poutavá Surrounded By Sadness a hlavně Time To Dare, Letting Go Out The World a Comfortable Of Darkness.
Heavy Metal na úrovni.
zatiaľ naj heavy roku 2009 ..uvidíme ako odpovedia IRON MAIDEN :-)
Pro mě stejně dobrý (skvělý) jako předchůdce ... \m/
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší blaze, nadupané od začátku do konce.
-bez slovního hodnocení-
Skvelěj heavy metal od chlapíka kterej si zažil svoje,ale furt jde za svým a podařilo se mu další skvělé album který je srovnatelný z předchozím albem.
-bez slovního hodnocení-
Tento borec mal vzdy moje sympatie! Nadherne a temne album /ostatne po tom co si Blaze prezil sa to dalo cakat /. Toto sa fakt oplati mat v zbierke!
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.