Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A opět tu máme skandinávské chrastění. Při kontrole občanek členů WORMLORD však překvapivě seznáme, že kapela pochází z Finska. I tak slušně navazuje na zavedené švédské tradice, když se presentuje spíše melodičtějším pojetím ve stylu DISMEMBER / CARNAGE.
Minule jsem zde psal, že tenhle tank není v boji moc efektivní. Letos definitivně zamrzl v ledu, zasekla se mu věž a ještě došly náboje. Mimořádně slabá deska, která v žádném případě neodpovídá „hype“, který se kolem FROZEN SOUL před lety rozhostil.
S novinkou se floridský válec řadí do čela deathcore/beatdown pelotonu. Ačkoli si subžánr neklade velké inovační ambice, BODYSNATCHER na to šli chytře a v rámci mantinelů natočili po čertech zábavné, energické a skvěle šlapající album.
Na půli cesty mezi blackem a divadelním výstupem v rozmáchlém dramatickém stylu. Surrealistická koláž zvuků a teatrálně podávaného příběhu, kde se prolínají tklivě atmosferické melancholické smyčcové pasáže s chaotickými výbuchy black metalu.
Pět nokturn, pět podob doom metalu. Tato francouzská kapela ztvárnila různé přístupy k tomuto žánru. Co skladba, to jiné hudební zpracování, jiný druh vokálu, přitom se drží jen mantinelu pomalého melancholického metalu. Neosobité, ale zajímavé.
Balzám na uši v podání švédské kapely přináší výraznou inspiraci SLEEP TOKEN, přesto si zachovává mnohem větší tvrdost. Popová poloha je chytlavá, ale nepodbízivá. Deska je tak progresivní, emotivní i temná zároveň.
Minulá deska mě zaujala a aktuální dílo mě rovněž mile překvapilo. Temný, poněkud teatrální metal se však dokáže blýsknout nejedním zajímavým motivem či refrénem (ženský sbor „The Blind Eye of Antichrist“). Často citují MOONSPELL, ale to není ku škodě.