JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
V jednoduchosti je sila pan Arjen.
Asi jako poslední Ayreon, příjemná deska, která se hezky poslouchá, byť posluchače do extáze jen tak nedostane. Na vstřebání jsem potřeboval více času než tomu u Arjena bývá zvykem, ale i tak nelituji - už jenom díky vynikajícímu zpěvu pro mě neznámého Jaspera Steverlincka. BTW - Velmi pěkně napsaná Manatarova recenze.
príjemné a inteligentné... možno sa k tomu ešte niekedy vrátim...
Toto album představuje typického Arjena Lucassena. Oproti Ayreonu chybí menší výpravnost a spousty hostů. Zprvu jsem chtěl album znechuceně odložit jako nudnou rozvleklou záležitost (6 songů a přes 57 minut hudby). Posléze jsem tomu dal ještě šanci a ono se to nakonec ukázalo jako velmi přemýšlivé až relaxační album se strhujícím závěrem v podobě vynakající písně "Perfection?".
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
po poslednim slabsim ayreonu tohle potesilo
-bez slovního hodnocení-
Taky jsem si po nějakém tom poslechu myslel, že je to takové nijaké. Jenže už mi to párkrát sedlo do nálad a okouzlilo mě to.
Ach , keby to len nebol Arjen tak dám aj viac . Toto je na neho také nijaké .
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





