TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Dominator není zázračné album, je to typické U.D.O. a jako každé U.D.O. je to velice dobré album.
-bez slovního hodnocení-
Standardní U.D.O.vo album. Nic ohromujícího, ale taky nic, co by výrazně urazilo. Man And Machine stále nepřekonán ( ani nedostižen).
-bez slovního hodnocení-
Po zmrtvýchvstání na předchozím albu Mastercutor pokračuje Udo a jeho compadres v nastoleném přitvrzeném trendu (The Bogeyman, titulní a Pleasure In The Darkroom), přičemž ani o legrácky (Devil´s Rendezvous), hymny (Black And White Heavy Metal Heaven) či balady (Whispers In The Dark) není nouze. Zkrátka a dobře - fanoušek U.D.O. nepříjde zkrátka.
Čo k tomuto albumu... Songy mi pripadajú ako dobre odvedený štandard, ktorý sa síce dobre počúva, no nevzrušuje, necítim to mrazenie ako v minulosti, čo je škoda... Možno, keby tu bolo viac spestrení ako napr. "Devil´s randezvous"....
-bez slovního hodnocení-
V pohode. Hlavne Black And White.
UDO je čím dál tím stejnější a už mě to začíná nudit.
Udo je jistota...
-bez slovního hodnocení-
Pro mne je to stejné jak u předešlého CD
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





