BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Přitvrzení oproti předchozímu albu. COB už asi nikdy nebudou tou revoluční skupinou jako v začátcích, ale určitě neskončí v propadlišti dějin. Podařené album s vynikajícím klipem k titulní skladbě.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nebyt coveru Lookin´ Out My Back Door, vytratil by se efekt zabavy kamsi do ztracena
-bez slovního hodnocení-
Svatá prostoto! Neuvěřitelný, co ještě může vycházet a některý "mozky" dokážou kupovat... Jestli se říká ´dvakrát do jedné řeky nevstoupíš´, tak CHOB do ní už pár let vstupují s každou návštěvou nahrávacího studia. Taky někdo říká, že v jednoduchosti je síla, ale alespoň ví, že čeho je moc, toho je příliš !
-bez slovního hodnocení-
Toto sa mi nepáčilo už v dobe vydania.
-bez slovního hodnocení-
Ked chcem zapojit mozog, tak si pustim Opeth, Necrophagist, Origin ci Dying Fetus a podobne bandy. Od COB čakam zabavu, žial i ten 100x vyluhovany čaj raz strati chut.
-bez slovního hodnocení-
Srajda
no nwm připadá mi to takové mdlé a bez nápadu , recykluj sami sebe ale na dobre úrovni
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.