MAUDITS - In Situ
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Korn jsem nikdy moc nemusel. To radši Jirku Korna...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
pro me osobne sice tohle album neni to nejKoRn avsak je tak skvele az me to boli ...
Nej Korn široko daleko
-bez slovního hodnocení-
KoRn hledají, profilují se, vyvíjejí a chytají šanci pevně za pačesy. Změna přichází v pravý čas a KoRn dávají definitivně sbohem nutnosti zůstat alespoň jednou nohou v UG vodách a přicházejí s albem, které je nevyhnutelně katapultuje na samý trůn hlomozícího rockového království. Do tvorby kapely nesměle nakoukli zárodky melodií a různých syntetických zvuků. Ice Cube a Fred Durst přinášejí svou porci hip hopových ingrediencí a Jonathan Davis dává svým výkonem tušit, že se chystá začít čím dál častěji propašovávat do svých řevů a skřeků ! zpěv ! Texty zůstávají v nejzatuchlejších koutech stok, ale tvář kapely je najednou tak nějak čistší, slušně oblečená a společensky akceptovatelnější. Veleúspěšné singly Got The Life & Freak On a Leash nepřetržitě rotují na všech světových hudebních kanálech. Skvělé značkové hadry, cool účesy, drahá fára, vlastní Family Values Tour, ohromující prodejní a návštěvní čísla. KoRn se zcela plynule staly řinčivým nablýskaným cirkusem pro obrovské masy lidí, kteří je milují a právě s vydáním Follow The Leader se KoRn stávají nefalšovanými pop-kulturními ikonami. Pokud jim po předchozích albech bylo příjemně, vydáním FTL dosahují nirvány, která se šíří jako lavina. Nekonečné zástupy kapel vidí svou šanci a berou název desky doslovně - následují vůdce, ale KoRn mají takový náskok, že je zhola nemožné je dohonit. V roce 1998 se pětice z Bakersfieldu zaslouženě vyhřívá na výsluní, takový úspěch nepadá nikomu do klína a KoRn si ho poctivě vydřeli...
-bez slovního hodnocení-
Toto album ma dostalo k rockovej hudbe , takže mu patrí veľké ďakujem ..
-bez slovního hodnocení-
dobry album. este si pamatam ako som to pocuval na starom walkmane :D:D:D ale teraz by som si to uz asi nepustil. za spomienky
Jedna z najlepších metalových nahrávok 90tych rokov.
první je nej to je bez. ale tato nahravke mě taky dost brala.
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.





