THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mne sa tento album paci pustil som si ho s odstupom casu a velmi ma to prekvapilo
-bez slovního hodnocení-
První opravdu špatné album v historii Root, a to se tvůrců nechci nijak dotknout. Mě pouze připadá, že ten, kdo Root hudebně táhl, byl Blackie. A po jeho odchodu nám pánové hudebně nějak blednou.
Já to vidím takto - Root be Blackieho nestojí za nic a Blackieho tvorba bez Rootu už nestojí za nic taky.
Na poměry ROOT velmi nudné a nevýrazné album. Smutné...
Těžký úlet a suverénně nejhorší album těchto Brňáků. Přirovnal bych ho k Requiem v diskografii Bathory. Album sice není posluchačsky přívětivé, ale ono se to nelepší ani s dalšími poslechy. Za jediné věci, které se mi líbí, považuji She (záchvěv starých časů, rozuměj vznosnějších melodií), Strange Beauty Of Fright (na Root zcela netypické a zároveň to nejlepší na albu) a možná tak ještě Hope Dies At Last. To, že odchod Blackieho, bude pro Root taková skladatelská rána, to jsem skutečně nečekal. Zbytek tvorby (snad ještě kromě Immortals (Tears of Stone) je bída v podobě tupých nářezů s Big Bossovými skřeky.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
:-(((((((((((((
No, myslím že to až takový průser není... Ale THE BOOK je prostě jen jeden...
Jo, bez Hoška to nebude nikdy ono ..., Big Boss by si to měl uvědomit a oslovit ho alespoň jako skladatele. Zatím:
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Blábol.
Odchodem Blackieho se vytratila veškerá zajímavost Rootu, velká škoda.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.